Přijíždíme před nemocnici. Soba teaching hospital na první pohled nevypadá vůbec špatně. Procházíme kolem vojáků u vstupu a malým parkem, který má vybudované zavlažování, což je skvělé, protože konečně vidím něco zeleného. Přicházíme do velké budovy, která se svým uspořádáním podobá nemocnicím, jak jsme zvyklí u nás. Obsahuje komplement ambulancí, v zadní části operační sály a nahoře jsou lůžková oddělení. Mohamed se mnou rychle vyplňuje pár dokumentů, které na první pohled nikoho moc nezajímají a předává mě místní lékařce, která se jmenuje Arafa. Ta se zrovna chystá na vizitu, a tak neváhám ani chvíli a jdu s ní. Nikomu vůbec nevadí, že mám na sobě stejné oblečení – kraťase a triko, ve kterém jsem včera přiletěl.

Vizita je skvělá zkušenost a taky trochu společenská událost. Na velmi prostých pokojích leží průměrně 4-6 pacientů, kolem kterých se však motají desítky dalších rodinných příslušníků, kteří se zde starají o své příbuzné a de facto nahrazují práci ošetřovatelů a sester. Na pokojích není klimatizace, takže horko v kombinaci s množstvím lidí a chirurgickými ránami představují uleželý a specifický pach, na který si budu muset teprve zvyknout – je to masakr.. Zastavujeme postupně u pacientů, kterým zkontrolujeme a případně převážeme rány, což moc času nezabere. Co ale čas zabere, je debata s rodinou. Tvářím se zainteresovaně, i když nerozumím ani slovo. Arafa mi naštěstí důležitější věci překládá do angličtiny, což mě udržuje v obraze. Po vizitě se seznamuji se zbytkem nemocnice a poté strávím pár hodin s Arafou na obdobě naší příjmové ambulance, kam si lidé chodí spíše pro radu než pro léčbu.

Mezi jednotlivými pacienty mi vysvětluje, že Soba teaching hospital je v systému súdánského zdravotnictví nejnižším stupněm nemocnice, kam může přijít kdokoliv z obyvatel konzultovat svůj zdravotní stav. A taky to dělají. V čekárně sedí na první pohled snad polovina Chartúmu a jejich rodiny z venkova. Po úvodní konzultaci s pacientem a rodinou a prohlédnutí dokumentace Arafa navrhuje další postup léčby, načež se obvykle všichni zpoza stolu zvednou a s díky odcházejí. To proto, že většina dalších vyšetření je pro lidi bez pojištění zpoplatněna. Dále v Súdánu existují speciální emergency, kde je poskytována pouze akutní a nezbytná péče – prý obvykle při autonehodách. Posledním stupněm jsou soukromé či státní kliniky, které poskytují péči bohaté a pojištěné menšině společnosti.