V nemocnici jsem dnešní dopoledne strávil na malém chirurgickém sálku, kde se provádějí drobné zákroky, jako například převazy větších a špatně se hojících ran, nekrektomie (odstranění odumřelé tkáně) nebo evakuace abscesů (vypuštění zánětlivých ložisek). Mám štěstí a mohu sám provést nebo asistovat téměř u všech výkonů. Je to super, některé věci dělám úplně poprvé.
Část výkonů je vedena v krátké celkové anestezii. Nejvíc mě na tom zaujímá využití ketaminu. S touto látkou jsem se zatím nesetkal a místní anesteziolog mi vysvětluje, že se jedná o halucinogenní látku ze stejné skupiny, do které patří například LSD. Pro naše využití je však vhodné ho kombinovat ještě s jinými farmaky, například s benzodiazepiny. Po krátké instrukci si zkouším zavádět kanylu a daří se mi to hned na první pokus. „Give me high five,“ volá anesteziolog a podává pacientovi ketamin.
Chvíli mi trvá, než si zvyknu na zápach z gangrénou (zanícená odumřelá tkáň) postižených tkání. V kombinaci s nefunkční klimatizací na sálku je zápach opravdu intenzivní. V průběhu zákroků se snažím pečlivě pozorovat každý pohyb lékařů i sester. Pacienti jsou po ketaminu správně sjetí, někteří asi mají hezké sny a pořádně zmatení jsou i po probuzení. Dobrá párty. Celý provoz na sálku je tak trochu na africký způsob. Pacienti se střídají rychle a na hygienu se moc nedbá.
Po pár hodinách ze sálku odcházím a jdu se ještě chvíli podívat na centrální sály, kde se právě připravuje operace mladé ženy pro ulcerózní kolitidu. Arafa už je na sále, dohlíží na přípravu a popisuje mi, o co v operaci půjde. Když v tom se najednou na sále zrychlí provoz a sestry o něčem horlivě diskutují v arabštině. Nic jim nerozumím, ale z výrazu jejich tváří a tónu hlasu soudím, že něco není v pořádku. Vypadá to, jako by operovanou ženu nemohli zacévkovat. Situaci nerozumím a jdeme s Arafou blíže zjistit, co je za problém.
Nemůžu uvěřit vlastním očím. Pohlavní orgány ženy jsou velmi zvláštně deformované. Na první pohled to vypadá jako nějaká vrozená vývojová vada genitálu. Arafa naštvaně kroutí hlavou a vysvětluje mi, že se v žádném případě nejedná o vrozenou vadu, nýbrž o ženskou obřízku. „Ženskou obřízku? To existuje? Proč pro boha,“ běží mi hlavou. Arafa dále pokračuje ve výkladu a popisuje způsob, jakým se ženská obřízka provádí. Když to shrnu, jedná se o uříznutí a maximální zkrácení velkých stydkých pysků a klitorisu následované sešitím malých stydkých pysků z vrchu od zbytku klitorisu dolů tak, že nesešitá zůstává pouze malá část poševního vchodu ve spodní části. Na zmrzačeném ženském genitálu tedy zůstává pouze malý otvor po odtok moče a menstruační krve. Tyto výkony se bohužel doposud provádějí jako součást náboženských a kulturních tradic navzdory tomu, že jsou zakázány. Má se snad jednat o důkaz neposkvrněnosti, který je nutný pro uzavření sňatku v některých ortodoxně věřících rodinách a komunitách. Nejhorší na celém výkonu jsou podmínky a okolnosti, které ho prý obvykle provázejí. Jelikož se nejedná o zákrok, který by měl jakékoliv lékařské nebo zdravotní opodstatnění, provádí ho různí „specialisté“ nejčastěji skalpelem, ale občas prý také kusem střepiny nebo ostrého plechu. Tato mutilizace s sebou nese komplikace jako vysoké riziko život ohrožujícího krvácení, infekční komplikace všeho druhu, až sepse, potíže s močením, až selhání ledvin, překážku při pohlavním styku nebo porodu, psychické trauma a mnohé další. Vypadá to příšerně. Ženy mi je líto. Uvnitř doslova zuřím a doufám, že Faraónskou obřízku – tak je tomuto konkrétnímu typu přezdíváno, už nikdy v životě neuvidím.
