Pacientsky orientovaná péče může snižovat úroveň stresu lékařů

 Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.

Pacientsky orientovaná péče se v medicíně často prezentuje jako ideál – ale co když má dopad i tam, kde ho běžně nehledáme? Nejde jen o spokojenější pacienty, ale o celý systém vztahů, rozhodování a tlaku, ve kterém se pohybují lékaři každý den. A právě jejich stres může být překvapivě citlivě propojený s tím, jak moc (nebo jak málo) se zdravotnictví skutečně točí kolem pacienta.

Právě tím se zabývá i nová studie, která ukazuje, že způsob organizace péče může mít přímý vliv na úroveň stresu u lékařů. Naznačuje, že čím více je systém nastavený skutečně „pacientsky“, tím méně zátěže si mohou zdravotníci odnášet do každodenní praxe.

Design studie a základní rámec

Velká evropská studie PACE GP/FP z 24 zemí se zaměřila na faktory spojené s mírou pracovního stresu praktických lékařů a na to, jak do něj vstupuje styl péče o pacienty, zejména pacientsky orientovaný přístup. Do analýzy bylo zahrnuto více než 3500 praktických lékařů a data byla sbírána formou standardizovaných dotazníků v letech 2022–2024. 

Studie kombinovala měření vnímaného stresu pomocí škály PSS a hodnocení postoje k péči o pacienta pomocí škály PPOS. Současně sbírala informace o pracovních podmínkách, struktuře praxe, demografii lékařů a typu pacientské populace, o kterou se starají.

Pacientsky orientovaná péče (PPOS)

Jedním z hlavních zjištění je vztah mezi pacientsky orientovanou péčí a mírou stresu. Lékaři, kteří více zapojují pacienty do rozhodování a více zohledňují jejich kontext, vykazují nižší úroveň vnímaného stresu.

Tento vztah byl statisticky konzistentní napříč zeměmi a modely analýzy. Efekt byl však relativně malý z hlediska klinické významnosti, což naznačuje, že nejde o izolovaný faktor, ale spíše o jeden z více prvků ovlivňujících pracovní zátěž.

Pracovní zátěž a demografie lékařů

Výsledky ukazují, že vyšší míra stresu je konzistentně spojena s větším pracovním zatížením, zejména s vyšším počtem pacientů denně. Lékaři s vyšším počtem kontaktů vykazovali vyšší skóre stresu než ti s nižší zátěží.

Dále se ukázalo, že vyšší stres reportují lékařky a také mladší lékaři, přičemž s věkem míra stresu mírně klesá.

Role pacientské populace

Významným faktorem je také složení pacientské populace. Vyšší stres je spojen s větším podílem pacientů se sociální nebo klinickou komplexitou, zejména u pacientů s psychiatrickými obtížemi, nízkou sociální podporou nebo migračním zázemím. Tyto skupiny jsou spojeny s vyšší náročností konzultací, a tedy i vyšší kumulovanou zátěží v běžné praxi.

Systémové souvislosti

Studie také upozorňuje na systémové souvislosti. Rozdíly mezi zeměmi naznačují vliv organizace zdravotního systému, včetně způsobu financování praxí a celkového nastavení primární péče.

Modely odměňování mohou mít určitý vliv na míru stresu, ale tento efekt je méně výrazný než vliv samotné pracovní zátěže a struktury pacientské populace.

Metodologická omezení

Z metodologického hlediska je důležité, že se jedná o průřezovou studii, která umožňuje identifikovat souvislosti, nikoli příčinné vztahy. Výsledky tak ukazují asociace mezi jednotlivými faktory, ale neumožňují jednoznačně určit, co je příčinou a co důsledkem.

Závěr a interpretace

Celkově studie naznačuje, že stres praktických lékařů je výsledkem kombinace několika vrstev: individuálních faktorů, jako je věk a pohlaví, organizačních podmínek praxe a charakteru pacientské populace. Pacientsky orientovaný přístup se jeví jako jeden z faktorů, který je spojen s nižší mírou stresu, ale jeho role je nutné vnímat v širším kontextu fungování primární péče.