Vadí Vám kritika a připadáte si divně, když vás někdo kritizuje?? Vůbec!!! Je to normální. Kritika vadí téměř každému, téměř. Tomu, komu nevadí, ten měl životní štěstí na lidi, kteří uměli kritizovat.
To je taky jeden z důvodu, proč nám kritika vadí. Protože přijímat i podávat kritiku jde ruku v ruce. Stejně jako většina lidí kritiku neumí adekvátně přijímat, neumí ji ani sdělovat. A způsob takového sdělení smrtelníkům s běžným sebevědomím prostě není příjemné. Kritika by opravdu měla být hnacím motorem k eliminaci a nápravě chyb, profesnímu růstu i jako nástroj motivace, ale to by se to nesmělo nesmyslně přehánět. A to je ten další důvod. Kritiky je prostě příliš.
Dneska kritizuje totiž každý, každého, všechno a všechny. Nepřiměřená dávka kritiky má nejen obrovský vliv na sebevědomí, ale spolehlivě funguje jako demotivační faktor. Od dětství jsme vystavováni důsledné, téměř permanentní koncentraci na kritiku, a to není jednoduché ustát. Přílišná kritika ničí ambice i osobní potenciál.
To, jak se ke kritice stavíme je výsledkem toho, jak se naučíme přistupovat k vlastním chybám. Společně s tím, jak nás kdo kritizoval v dětství. Pokud máte růstový typ myšlení a vaše vlastní chyby, omyly a přešlapy pro vás znamenají příležitost k růstu, pak máte perfektně nakročeno. Naučíte se lehce kritiku přijímat i sdělovat, protože pro vás nepředstavuje nějakou konečnost, fatálnost, nenapravitelnost. Pokud máte ale nastavení mysli fixní a z chyb se hroutíte, až vás téměř paralyzují, pak je práce se vlastním sebevědomím a přijetím mnohem složitější.
Představte si ve zkratce, jak se cítíte, když vás kritizují rodiče, to známe všichni. Napadlo vás někdy, proč to vlastně dělají? Za jejich jednáním stojí hlavně dvě věci, a to strach a dobrý úmysl. Bohužel pro vaše sebevědomí to není omluva. No schválně, budete pracovat lépe, když vás někdo zkritizuje? Nebo se vaše tempo ještě zpomalí a motivace vyhasne?
A teď ruku na srdce, když jsem říkala, že kritizuje každý každého – jak jste na tom vy? Kritizujete hodně? Svoje kolegy? Kamarády? Rodinu? Nedělejte to. Je to velký tlak, ale můžete začarovaný kruh zastavit právě u sebe. Kritizujte přiměřeně, konkrétně a jasně, konstruktivně, když už to musí být. Netahejte do kritiky osobnost člověka, ale soustřeďte se na kritizovanou oblast. Pokud zjistíte, že kritizujete neprávem, omluvte se. Pokud zjistíte, že bylo kritiky až moc, napravte to. Pochvalou se pořád nesmyslně šetří.
Cítíte se sami díky kritice méněcenně? Pracujte s tím a nedopusťte, aby se tak cítil díky vám někdo další. Na pocity méněcennosti se dá reagovat různě. Nevybírejte si rezignaci, nebuďte pasivní, zvolte raději kompenzaci. Zaměřte úsilí tam, kde se vám daří anebo se snažte omezit své slabé stránky. Obě formy kompenzace skvěle fungují. Sebejistotu nelze předstírat, je nutné na ni pracovat. A že máte důvod se méněcenně cítit? Možná teď, z vašeho pohledu, subjektivně. Podívejte se ale na věc objektivně a s odstupem. Jaká se za vámi vine osobní cesta? Kam až jste došli a jaké překážky a bariéry jste až dosud úspěšně zvládli. Všechno to vás přivedlo až sem, k tomuhle článku, a to znamená jediné. Pracujete na svém růstu, každý den. A že se teď zrovna nedaří? Pracujte na tom dál. Nenechte se paralyzovat, měňte své myšlení na růstové. Ne nadarmo se říká, že neúspěchy urychlují vývoj.
RYCHTAŘÍKOVÁ, Yveta. Kritikou a pochvalou k vyšší motivaci zaměstnanců. Praha: Grada, 2008. Vedení lidí v praxi. ISBN 978-80-247-2100-2.
DWECK, Carol S. Nastavení mysli: nová psychologie úspěchu, aneb, naučte se využít svůj potenciál. Vydání druhé, aktualizované. Přeložil Kateřina EŠNEROVÁ. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2017. Žádná velká věda. ISBN 978-80-7555-032-3.
