Stát se medikem je zpočátku čirá euforie. Určitě si ještě teď vybavíte ty motýlky v břiše, když jste čekali na výsledky přijímaček. Možná přišlo i zklamání, ale protože čtete článek pro mediky, předpokládám, že jednou tam byla – ta neskutečná radost a pocit, že jste to dokázali! Ta hrdost, pýcha, nadšení, těšení, všechno v jednom. Co tam tehdy chybělo byl strach, nejistota, pochyby o Vás, pochyby o Vašem rozhodnutí. Proč byste taky pochybovali, dali jste to, a to něco znamená!

Když jste si nesli ze zápisu čerstvý index s Vaší fotkou, ještě Vás ani nenapadlo, že by mohlo přijít i něco jiného než očekávání zářivé budoucnosti mladého medika nebo medičky.

„Na medicíně se opomíjí lidská stránka,“ říká expertka na soft skills ve zdravotnictví.

 

A pak to přišlo. Možná to nebyla hned ta první přednáška, ale zcela jistě to jedna z prvních byla. Ta, která Vám zasela semínko pochybností. Možná jsme tomu dokonce ani nevěřili, že tohle všechno se máte opravdu naučit. Možná jste se začali hystericky smát nebo volali rodičům, že jste se ocitli na fakt ošklivém dětském táboře bez možnosti návratu.

Třeba jako já, když mi pod nánosem knih do prváku, praskly popruhy krosny. Nebo jako jeden mladší kolega, který před prvním mini testem z anatomie klidně popíjel pivo a šířil rozumy, že základy přece vždycky stačí, že nikdo nemůže po nikom chtít, aby si pamatoval každou výchlipku na kosti omyl. Teď už to ví taky.

A komu se nestalo, když se učil třeba scapulu, asi tak tři až čtyři hodiny, pak šel do sprchy a zjistil, že než se vrátil, už zase všechno zapomněl? Protože dneska už to vidím s odstupem, můžu jenom vzpomínat a zkusit Vám Váš nástup do stavu Medik ulehčit.

Proto pro Vás mám pár zdánlivě jednoduchých tipů do začátku, které si najdou svůj čas i místo:

  • Když někdo tvrdí, že se naučil nervový systém, nohu, ruku, srdce, GIT, nebo cokoliv jiného přes prázdniny PŘED MEDINOU a kdo to neumí, už anatomii neudělá – NEVĚŘTE! NIKDY! Znala jsem tyhle lidi osobně dva – ani jeden studia nedokončil, takže si v klidu vychutnejte prázdniny!

  • Nenechte se ovlivňovat a stresovat nepodloženými informacemi o vyučujících. Například: Když budeš mít na praktika tohohle, fakt blbý!!! Sama jsem se nechala chytit! KECY! Každému sedí osobně někdo jiný, nároky mají všichni podobné a ve výsledku je to zase jen a jen na Vás!

  • Nesrovnávejte se s výsledky ostatních. Znáte to, chcete si poměřit výsledek testu, kolikrát jste zaškrtli A, B, C a zjišťujete, že jste to fakt nedali, ostatní to mají jinak. Propadáte skepsi, nálada nikde. Dokud nevidíte výsledek, nic není ztraceno! Může se totiž poměrně lehce stát, že to mají blbě ti ostatní! Z vlastní zkušenosti.

  • Věnujte se práci se stresem, naučte se uvolnit, relaxovat, vyplavit endorfiny, jakkoliv, pohybem, meditací, sexem, jídlem, hudbou.

  • Osvojte si základy práce s časem, to je totiž věc, jejíž nedostatek Vás bude provázet celé studium, takže začněte hned!

  • Pracujte na svojí vnitřní motivaci. Cílem není jen udělat tu jednu zkoušku. Chtějte se učit, proto, abyste to uměli a věděli. Výborně funguje sledovat odborné věci, které dalece přesahují začátek studia, ale ukazují, že bez znalosti anatomie, a kladiva, náhradu kyčle nezvládnete.

  • Myslete na souvislosti, mnohem lépe se Vám bude látka pamatovat a dokážete ji prakticky použít. Jakou vidím souvislost třeba v anatomii, vždyť je to memorování? Vůbec ne, když se naučíte nervový systém a pochopíte třeba jak funguje vegetativní část, až to budete potřebovat třeba ve farmakologii, jen to oprášíte. Rozumíte?

  • Smiřte se s tím, že toho hromadu zapomenete. Když nám jako prvákům kdosi řekl, že by dávali státnici z chirurgie zato, kdo by v páťáku vyjmenoval postupně všechny zápěstní kůstky, tak jsme se smáli. V páťáku už se nesmál nikdo.

  • Nenechte se srazit množstvím látky. Jsou to kvanta nových informací a úplně nových slov, ale podívejme se na to takhle. Když jste nastoupili na gympl, mysleli jste si, že se zvládnete naučit k maturitě? A? Jen tady to je rychlejší a intenzivnější, ale pořád stejný princip – ZVYKNETE SI!

  • Najděte si spřízněné duše. Vůbec nechci tvrdit, že by některá vysoká škola byla nenáročná. Náročnost studia je z velké části subjektivní v závislosti na schopnostech. Minimálně na začátku nepočítejte s tím, že by Vaše studijní nasazení chápal někdo jiný než ten, kdo to zažil.

  • Nestyďte se přiznat, že potřebujete pomoct. Nechápete, nestíháte, nejde to, depka, stres, zmar. Řekněte si o pomoc, vyučujícímu k dovysvětlení, starším kolegům, spolužákům, kamarádům. Často se podaří lidem na stejné úrovni vysvětlit něco pochopitelněji než vyučujícímu.

  • Trpte společně. Dělejte si sedánky, jděte na pivo, zanadávejte si, naberte společnou sílu a jděte pokračovat. Kolektivní podpora je k nezaplacení!

  • Nevzdávejte se předčasně. Každého někdy napadne, že to nepůjde, že to prostě nemůže dopadnout dobře. Je to naprosto normální a mají to tak i ti největší šprti.

  • Mějte strašně silnou vůli a odhodlání, i tehdy, když se nedaří. Dobrá rada, že jo. Bohužel bez tohohle to prostě nejde. Na zkoušku máte většinou víc pokusů, a to právě proto, abyste se z chyb mohli poučit a zkusit to znovu. Není to ostuda, není to trapas, je to život. Občas je totiž potřeba i trochu štěstí.

    A kdo má tedy v začátku vyhráno? Ten, kdo najde někoho, kdo ho podpoří. Ten, kdo si najde svůj způsob relaxace, kdo před sebou vidí cíl a dokáže k němu směřovat i přes překážky. Kdo se nebojí udělat chybu a poučit se z ní. Kdo chápe, že když to opravdu nepůjde, jsou i jiné kariérní možnosti a svět neskončí.

    A ten, kdo si dokáže zachovat a vybavit ten pocit neuvěřitelné hrdosti, jako když viděl výsledky přijímaček. Tehdy jste o sobě nepochybovali, tak s tím nezačínejte ani později!

    MUDr. Tereza Ettlerová, MBA


    Zdroj:
    KUBÍKOVÁ, K. BOHÁČKOVÁ A. PAVELKOVÁ, I. ŠTECH, S. Příčiny (ne)úspěchu na vysoké škole. Praha: Grada Publishing a. s. 2021. ISBN 9788027131655.