Co bych si přál/a vědět na začátku praxe?

Nelituji toho, že jsem lékařka, to určitě ne. Nicméně, je více věcí, které bych si já osobně přála vědět dříve, než jsem se jí stala. Ani né tak vědět, jako spíše si tyto fakta plně uvědomit. 

1. Jak těžký bude přechod ze studia do praxe. Studium medicíny tě opravdu zdaleka nenaučí vše, co je potřeba vědět v klinické praxi.

2. Míra stresu, kterou přináší pracovat jako lékař v akutní péči. Stres. Stres. Stres. Minimálně prvních pár měsíců či let je to obrovská stresová  a emocionální zátěž. 

3. Nezachráníš všechny. To je svatá pravda. I když uděláš všechno, co lze udělat, všechny nezachráníš. A už vůbec ne, pokud oni sami nechtějí. 

4. Musíš se opravdu umět odosobnit. Jeden ze základů. Opravdu si nenos domů práci – fyzicky ani mentálně. Musíš umět oddychovat a relaxovat, jinak vyhoříš. Na 100%. 

5. Dávej si opravdu bacha na syndrom vyhoření. S největší pravděpodobností k němu spěješ. Musíš si uvědomit příznaky a včas začít jednat (více zde).

6. Lidi lžou. Opravdu hodně lžou. Někteří o tom ani neví. Třeba takové ne-klišé, jak se zeptáte pacienta, zda se s něčím léčí… On řekne, že ne, vůbec. A přitom bere minimálně 6 léků. Jenomže, když je bere, tak je dle něj všechno v pořádku a on je přece zdráv jako ryba… To je takové to lhaní z nevědomosti. Ale pak jsou tady i tví kolegové. Bohužel, jsou lidi.. a jsou lidi. Opravdu nesmíš nikomu slepě důvěřovat a důležitá fakta si musíš sám/sama prověřit. 

7. Lidská hloupost nemá meze. Nediv se. Mohla bych zde říct x příkladů. Tak třeba jeden… Co si pomyslíš, když ti RLP přiveze pacienta s anafylaxí – přičemž ten pacient mooooooc dobře ví, že ty krevety jíst nemůže, protože je na ně alergický – a při otázce, proč je opět snědl, odpoví, že si chtěl ověřit, zda to ještě pořád má (tu alergii)… A přitom ty si moc dobře pamatuješ, jak intenzivně jsi mu to naposled vysvětloval/a. Pak na něj jenom nevěřícky čumíš a vypadáš jako idiot ty…

8. Je v pořádku, když nevíš, jaký obor zvolit. Častokrát začneš ve svém vysněném oboru a po nějakém čase zjistíš, že tě absolutně nebaví a nenaplňuje. Neboj se proto kdykoliv změnit obor. 

9. Opravdu nemusíš žít a dýchat jenom medicínou. Tečka. 

10. Lidí si dávno práci lékaře neváží jako před tím. Častokrát uslyšíš slova jako “vy jste povinni mi teď a tady” udělat a poskytnout to a to… nebo “já mám právo”, “já mám nárok”, “vy musíte”, “jste placeni z našich daní”, “já vás platím” apod. No comment. 

11. Musíš vědět, na co máš právo a nárok a nenechat se zneužívat. Jedná se zde zejména o dodržování zákoníku práce. 

12. Kolektiv a vedení jsou důležitější, než si myslíš. Častokrát tě kolegové a vedení inspiruje, ale častokrát naopak totálně demotivuje. S tím musíš počítat již při nástupu do práce. Pokud ti pracovní prostředí nevyhovuje, opět – neváhej a změň pracoviště. 

13. Nikdy není pozdě přehodnotit svoji situaci, uvědomit si, co chceš/nechceš. Když si po letech práce v nemocnici uvědomíš, že již nechceš sloužit noční a víkendové služby a nechceš pracovat ve větším kolektivu, není nic špatného na tom odejít do ambulantní a soukromé sféry. 

14. Stoprocentně něco pokazíš. To je nevyhnutné. Je to každého z nás asi největší strach – pokazit něco v medicíně. Ale stane se to. Důležité je omyl přiznat a přijmout opatření, aby mohla být situace včas a adekvátně vyřešena. 

15. Nikdy nebudeš všechno znát, všechno umět. A pokud si to myslíš, něco je špatně. 

Tohle jsou jenom některé věci, které je lepší si uvědomit před tím, než vůbec začneš pracovat jako lékař/ka. Je lépe předem vědět, že se musíš připravit a adaptovat na množství situací. Mnohé z nich nebudou příjemné. Práce lékaře je opravdu velice náročná, to není žádná novinka. Je však i často zdrojem velké radosti, hrdosti, zadostiučinění a duševního obohacení.  

MUDr. Silvia Maryn