Syndrom, o kterém se mluví. Mluví se o něm ale mnohem méně, než by mělo, a to právě především s profesemi, které ohrožuje nejvíce. S lékaři, lékařkami a dalšími zdravotníky, kteří pracují s lidmi, s jejich těžkými osudy, bolestí, strachem. V prostředí, kde panuje chronický stres, rychlost, akce, adrenalin, obrovská míra zodpovědnosti a hrozba fatální chyby.

Vyhoření

Je to pocit vypálení, doslova. Totální vyčerpání, psychické i fyzické, které je důsledkem nekončících, stále se zvyšujících požadavků od okolí nebo od člověka samotného. Svoji významnou roli hraje dlouhotrvající nadměrný stres. Projevuje nejprve spíše v psychické stránce a fyzicky je vidět mnohem později. Vyhořelý člověk ztrácí zájem, potěšení, vlastní ideály, cíle, energii, smysl jednání, mluví o sobě negativně, odmítá práci s negativním postojem k povinnostem.

Ne vždycky se ale ihned jedná o vyhoření. Může to být jen větší míra kompetencí, než momentálně lékař v jednu chvíli má, nebo extrémní osobní zátěž. Dobré je také myslet na symptomy duševních poruch, jako je deprese, úzkost a jiné.

Existují varovné příznaky, že se blíží pomyslná hranice. Pokud byste se ale  zeptali mezi svými kolegy, nejspíš u většiny z nich podobné náznaky poznáte. Možná i vy jste jedním z nich. A je otázka. Blíží se vyhoření nebo je to už zaběhnutý standard, že se lékaři a lékařky cítí takhle? Ať je to jakkoliv, můžeme se shodnout na tom, že je nutné s podobnými situace pracovat. Věnovat se jim, aktivně na ně upozorňovat a podporovat jejich řešení.

  • Pocit nezvládání práce, zpochybňování významu a smyslu
  • Nervózní, podrážděné, nespokojené vystupování
  • S prvními fyzickými projevy jako jsou poruchy spánku, bolesti hlavy, ztuhnutí a bolesti krku, zad, břicha, nestabilní váha

Vyhoření se odehrává na třech úrovních psychické, fyzické a emocionální. Postupně se vytrácí schopnost radovat a těšit ze života, omezuje se empatie, přidávají se emocionální problémy, nervozita, rozmrzelost, profesní entuziasmus je minulostí a převládne pesimismus budoucnosti. Na to, jestli jako lékaři vyhoříte nebo ne májí vliv dvě základní věci – vaše osobnost a prostředí, ve kterém pracujete. Více ohroženi jsou všichni, kteří  upřednostňují zájmy jiných před vlastními, rozdali by se pro ostatní za všech okolností.  Nemocnice a jiná zdravotnická zařízení mohou přispět k tomu, abych jejich zdravotníci nevyhořeli. Mohou pracovat na organizaci práce, na motivačních systémech a snažit se zajistit dostatek personálu. Není to jednoduché, ale i přesto je snaha ceněná.

Vyhoření je důsledkem

  • Ztráty víry ve smysl práce, i života
  • Ztratí se pozitivní vnímání sebe sama
  • Převládne pocit osamělosti, hořkosti, zapšklosti
  • Přijde pocit beznaděje

Jako obecně v medicíně je vždycky lepší prevence než léčba, platí to i pro vyhoření. Pracovat sám na sobě jde, někdy vzhledem k povinnostem a osobní situaci omezeně. Někdy nás to prostě přejede, i když se sebevíc snažíme. Dejte prevenci šanci. Buďte k sobě hodní, hledejte si své záliby a útočiště, v lidech i místech, dovolte si prožít emoce jako je bezmoc nebo naštvání, nesrovnávejte se s nikým a ničím, respektujte sami sebe a své hranice. Volný čas věnujte odpočinku, nemluvte o práci a snažte se na ni nemyslet. Věnujte svůj čas asertivním technikám, naučte se říkat NE bez pocitu viny, smějte se, hrajte si, hledejte aktivně radost.

A co s tím, když prevence selže, úsměv zmizel a už hoříte? Pokud není ve vašich silách situaci, která vás potkala zvládnout, nečekejte s žádostí o pomoc. Svěřte se rodině, partnerovi, přátelům, kolegům. Pokud nic z toho pro vás nepřipadá v úvahu, vyhledejte odbornou pomoc. Existují centra krizové intervence, kde kliničtí psychologové pomáhají zdravotníkům překonat nepříznivou životní situaci.

Není to ostuda, je to důsledek. Důsledek obětavé práce, kdy jste se rozdali ostatním. Teď je řada na ostatních, aby pomohli vám.

MUDr. Tereza Ettlerová

 

VENGLÁŘOVÁ, Martina. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing. Praha: Grada, 2011. Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3174-2.

STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Praha: Grada, 2010. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5.