Václav Karel: Přínos gliflozinů nesporný, léčba s sebou nese i určitá úskalí

Tento text je komentářem Václava Karla k článku Včasný záchyt onemocnění ledvin může oddálit dialýzu až o 13 let, který vyšel jako součást 18. vydání Po medině newsletteru.  

Léčit lze hned, ne až po měsících čekání na specialistu

Novelou vyhlášky o preventivních prohlídkách se od roku 2026 rozšířil jejich obsah, mimo jiné o pravidelný monitoring ledvinných (eGFR a ACR) a kardiálních (NT-proBNP) markerů. Data ÚZIS ukazují, proč na tom záleží: zhruba 30 % nemocných zahajuje chronickou dialýzu „z ulice“, tedy bez předchozího vyšetření nefrologem. Díky rozšíření preskripčních možností pro praktické lékaře od července 2026 již u pacientů splňujících indikační a úhradové podmínky nemusí zahájení léčby záviset na předchozí návštěvě specialisty, čímž lze předejít zbytečnému odkladu a zahájit terapii v době, kdy má největší šanci zpomalit progresi onemocnění.

Kardio-renálně-metabolické onemocnění: pacient, který málokdy má jen jednu diagnózu

Diabetes mellitus 2. typu (DM2T), chronické onemocnění ledvin (CKD) a chronické srdeční selhání se v našich ordinacích zřídkakdy vyskytují izolovaně: až 40 % diabetiků 2. typu rozvine CKD a srdeční selhání má přibližně každý pátý diabetik. Zhruba 4 z 10 pacientů se srdečním selháním trpí CKD a přibližně 16 % pacientů se srdečním selháním má současně CKD i DM2T.

Přesto je v ČR gliflozinem léčeno jen asi 18 % pacientů s kardio-renálně-metabolickým onemocněním. Díky letošnímu rozvolnění preskripčních omezení můžeme v ambulancích praktických lékařů léčbu v indikovaných případech zahájit ihned. Ovlivníme tak progresi onemocnění i jeho komplikace, a to v rámci sekundární, resp. terciární prevence.

Pohled z praxe: křehký geriatrický pacient

Přestože je přínos gliflozinů nesporný, léčba s sebou nese i určitá úskalí. Glykosurický efekt vede k částečné objemové depleci a zvyšuje riziko infekcí genitálu a močových cest. V našem lékařském týmu, který celorepublikově zajišťuje návštěvní službu v domovech pro seniory a pečuje o tisíce klientů, evidujeme u pacientů s nasazeným gliflozinem častější výskyt infekcí močových cest, balanitid či vulvovaginitid. Jejich podkladem jsou však převážně rizikové faktory specifické pro tuto skupinu: imobilita, močová inkontinence a sklon k dehydrataci. I dehydratace, která je u seniorů častá, může být účinkem gliflozinů ještě umocněna. Pro nás to však není paušální překážka léčby SGLT2i, ale spíše výzva – vyžadujícÍ individualizovaný monitoring hydratace, krevního tlaku, renálních funkcí a interdisciplinární, často telemedicínskou spolupráci s nelékařským zdravotnickým personálem.