Kristýna Čillíková: „Dávejte otevřené otázky. Od pacientů se dozvíte mnohem víc”

Tento rozhovor vyšel jako součást 18. vydání Po medině newsletteru. Chcete dostávat pravidelný středeční briefing o budoucnosti českého zdravotnictví? Přihlaste se k odběru. 

Prevence se v českém zdravotnictví dostává stále více do popředí. Rozšiřují se preventivní prohlídky, přibývají možnosti včasného záchytu onemocnění a roste důraz na propojení péče napříč odbornostmi.

Samotná dostupnost vyšetření ale nestačí. U kardiorenálně metabolických pacientů je zásadní, aby lékaři vnímali jejich zdravotní stav v souvislostech. A také s nimi mluvili – doopravdy mluvili. 

Právě na to podle Kristýny Čillíkové z České aliance pro kardiovaskulární onemocnění (ČAKO) někdy zapomínají specialisté i praktici. 

Proč je rok 2026 důležitým milníkem pro prevenci? Co brání tomu, aby se systémové změny skutečně promítly do zdraví pacientů? A jak mohou lékaři napříč odbornostmi přispět k tomu, aby žádná důležitá zdravotní rizika nezůstala stranou?

Rok 2026 jste v jednom z podcastů označila za rok prevence. Čím si vysloužil tak silný titul? 

Je to první rok, kdy se naplno rozbíhá implementace Národního kardiovaskulárního plánu schváleného v roce 2025 na následujících deset let. Zároveň máme od ledna inovovaný systém preventivních prohlídek u praktických lékařů. Jsou rozšířené o další vyšetření, častější a více individualizované. Slibovala jsem si od toho větší záchyt pacientů s počínajícím srdečním selháním, zvýšeným lipoproteinem(a) nebo poruchou funkce ledvin.

A minimálně u lipoproteinu(a) už vidíme, že se vyšetření skutečně provádějí. Pacienti se nám ozývají, že jim lékař naměřil zvýšenou hodnotu a nevědí, co s ní.

Takže už teď můžeme říct, že se některá onemocnění zachytávají v časnějších stadiích?

Děje se to. Kardiologové odhadovali přibližně desetiprocentní nárůst požadavků na ultrazvukové vyšetření srdce. Nefrologové zatím potřebují více času na vyhodnocení. K nim se budou dostávat především pacienti s pokročilejšími stadii onemocnění ledvin, zatímco časnější by měli zvládnout praktičtí lékaři.

Lipoprotein(a) je trochu neprobádané území. Zatím na něj nemáme specifickou léčbu a praktičtí lékaři možná úplně nevědí, jak postupovat. Česká společnost pro aterosklerózu jim sice připravila návod k interpretaci výsledků, ale pacienti stále hledají další informace.

Nejde o desítky lidí denně, ale oproti loňsku jsou to nové případy. Je tedy vidět, že se začíná více vyšetřovat. Vím také, že laboratoře zpočátku neměly dostatek potřebných testovacích souprav, protože praktičtí lékaři na nová vyšetření od ledna rychle naběhli.

Co musí následovat, aby se systémové změny skutečně promítly do zdraví pacientů?

Na preventivní prohlídky k praktickému lékaři chodí přibližně 60 % lidí, což znamená, že za poslední roky se účast zvýšila asi o deset procent. Podle mě by to mohlo být ještě o dvacet procent více.

Základem je edukace. Spousta lidí neví, že na preventivní prohlídky má nárok, co zahrnují a proč by na ně měli chodit. Někteří si myslí, že když se cítí zdraví, žádná vyšetření nepotřebují. Přínosná by tak mohla být pozitivní motivace. Zdravotní pojišťovny už dnes nabízejí bonusy, diskutuje se také o přímých finančních odměnách za absolvování prevence.

Tohle vnímám jako správný směr. Nejsem příliš zastáncem malusů, tedy postihů za neúčast. To by mohl být až další krok, pokud bychom na tom byli opravdu špatně. 

Proměna systému je dlouhý proces, co mohou už nyní dělat lékaři – bez ohledu na odbornost? 

Kromě toho, že praktik odešle pacienta včas  ke specialistovi, by to mohlo fungovat i naopak: specialisté by se mohli ptát pacientů, zda chodí na prevenci k praktikovi. Aktivně je k tomu vyzvat. Pacienti totiž někdy předpokládají, že když jsou v péči specialisty, je o ně dobře postaráno. Jenže ne každý specialista myslí na všechny oblasti prevence. A praktický lékař má nezastupitelnou roli, protože má nejlepší možnosti vidět pacienta jako celek.

V naší anketě mezi mladými lékaři se opakovaly bariéry jako nedostatek času, kapacity (i nelékařského týmu), chybějící postupy, data nebo motivace pacientů. Co podle vás prevenci v této oblasti brzdí nejvíce?

V nastavení preventivních prohlídek se udělalo opravdu hodně. Máme skvělý systém, který odpovídá pokroku v medicíně. Po třiceti letech se prohlídky aktualizovaly. Jsou dostupné všem, jednou za dva roky a zdarma. To nám může závidět řada vyspělých zemí.

Narážíme ale na kapacitní bariéry. A jednou z největších bariér je tedy nerovnoměrné regionální pokrytí sítě praktických lékařů. Praktičtí lékaři nejsou dostupní všude, typicky například na Karlovarsku, ale i v dalších regionech.

Co může každý lékař udělat už dnes, aniž by potřeboval zásadní systémovou změnu?

Najít si na pacienta čas a promluvit si s ním. Myslím opravdu promluvit: klást otevřené otázky. Z nich se lékař dozví mnoho, a pacient získá pocit, že lékař o něj má skutečně zájem. Nemělo by to být jen o úkonech a žádankách. Vím, že na prakticích je toho mnoho, ale ta lidskost by se vytrácet neměla. A z našich aktivit víme, že na takový rozhovor stačí i deset minut.

Co může v tomto ohledu lékařům nabídnout ČAKO?

Právě ten čas. Stačí pacientovi předat naše edukační materiály nebo ho odkázat na naši online poradnu. My si s ním čas vyhradíme a vše mu vysvětlíme, ideálně ve spolupráci s jeho praktickým lékařem. S některými praktiky už takto spolupracujeme. 

Zavolat nám může také lékař, pokud má pacienta, který potřebuje větší podporu. Jsme schopni zajistit návaznost například na nutriční terapeuty, fyzioterapeuty nebo psychology. Můžeme být pro pacienta průvodcem zdravotním systémem, pokud zůstane ztracený. V rámci implementace Národního kardiovaskulárního plánu, do kterého jsme také zapojeni, chceme usilovat o vznik pracovní pozice koordinátor péče. Začínáme mít pozitivní příklady z praxe – od ledna tohoto roku koordinátoři péče již fungují při Komplexních onkologických centrech a vidíme, že zkracují cestu k diagnostice a léčbě tam, kde se opravdu hraje o čas. A to je důležité i v kardiologii – potřebujeme, aby např. pacient po infarktu myokardu po dimisi díky koordinátorovi včas došel k ambulantnímu kardiologovi, dostalo se mu kardiorehabilitace, odvykání kouření, péče dalších specialistů – diabetologů, nefrologů apod. To si pacient velmi často sám zařídit nedokáže, nebo ne v požadovaném čase a je pochopitelné, že ošetřující lékař v nemocnici má jinou náplň práce. Podobně by z koordinace péče mohli profitovat nemocní s chronickým srdečním selháním. 

Pokud má lékař ve své obci skupinu pacientů, kteří by chtěli přednášku na konkrétní téma, jsme schopni ji zařídit. Obracejí se na nás i lékaři, kteří mají problémy například s úhradou některých léků. V takových případech můžeme napsat na SÚKL podpůrný dopis. A podobně fungují i další pacientské organizace, například v onkologii nebo revmatologii, ale i dalších oborech.

Posuňme se od prevence na obecné úrovni ke kardiorenálně metabolickým pacientům. Jak to může dopadnout, když systém selže?

Vybavuji si pána, kterého jsme potkali při edukaci v jedné soukromé firmě. Bylo mu přibližně 35 let. Už na první pohled bylo vidět, že jde o polymorbidního pacienta. Měl také hypertenzi a dyslipidémii, léčil se s diabetem 2. typu u diabetoložky, srdečně selhával, rozjížděla se u něj kaskáda orgánových postižení.  Ale neužíval ani léky typu gliflozinů. To byl extrémní případ, ale i to se děje, když specialista nemyslí na další orgány. 

Co by si měl každý lékař bez ohledu na odbornost zapamatovat při péči o pacienta s některou z těchto diagnóz?

Lékař by měl na pacienta pohlížet jako na celek. Neměl by si říct: „Jsem kardiolog, budu si hlídat srdce,“ nebo „Jsem nefrolog, budu si hlídat ledviny.“ Pokud nemoc není kompenzovaná, může způsobit další problémy. Měl by pacienta odeslat dál, a také mu připomenout, že má svého praktického lékaře, se kterým může řešit prevenci.

Nemít zúžené vidění. To je podle mě to nejdůležitější.

Kristýna Čillíková je novinářka se specializací na kardiologii. Od roku 2003 působila v odborných médiích pro lékaře, mimo jiné v Medical Tribune CZ. V roce 2014 se podílela na založení České aliance pro kardiovaskulární onemocnění (ČAKO), kde od roku 2023 zastává funkci předsedkyně. Věnuje se především rozvoji projektů, edukačním kampaním, komunikaci s lékaři a mezinárodní spolupráci.