Největší změna systému vzdělávání za desítky let: „Chceme vás pozvat na palubu,“ zaznělo k mladým lékařům

Vzniká nová legislativa, která má zásadně změnit systém specializačního vzdělávání lékařů. Její příprava má být otevřená i mladým lékařům, kteří současným systémem právě procházejí. Na ministerstvu zdravotnictví se proto 4. srpna u jednoho stolu sešli zástupci profesních organizací mladých lékařů s týmem, který změnu připravuje.

Na setkání se osobně nebo online připojilo více než 30 zástupců mladých lékařů napříč obory. Za ministerstvo a přípravný tým se účastnili mimo jiné Martin Palička, Tomáš Hauer nebo David Marx.

„Chceme vás pozvat na palubu, získat vaši zpětnou vazbu a dát vám možnost podílet se na přípravě kompetenčních modelů,“ řekl v úvodu Martin Palička, který přípravu změny na ministerstvu koordinuje.

Podle něj změna této legislativy nemůže vznikat bez názoru a úzkého kontaktu se zástupci mladých lékařů, kteří současným systémem sami procházejí. Zároveň bude potřeba znát také pohled všech dalších klíčových stakeholderů: poskytovatelů, odborných společností, lékařských fakult, IPVZ, ČLK a dalších. Výsledkem by měl být první návrh, který bude na podzim představen širší odborné veřejnosti.

Rozdíl mezi čárkou v logbooku a skutečně zvládnutým výkonem

Dosavadní nastavení podle Davida Marxe, proděkana pro studium a výuku na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, výrazně vycházelo z pohledu odborných společností a lidí, kteří byli ve vedení oborů dlouhodobě. 

„Toto rozhodně není návrh, který by byl bez další diskuse poslán do legislativního procesu. Především je nutné, aby se k němu vyjádřili ti, kteří systémem specializačního vzdělávání aktuálně procházejí, či jím recentně prošli a silně vnímají jeho nedostatky,“ uvedl Marx.

Zároveň zaznělo, že cílem není upozadit zkušenější kolegy, ale dát větší prostor těm, kteří mají aktuální zkušenost s tím, jak specializační vzdělávání skutečně funguje v praxi, kde naráží a co by mělo být jinak. 

„Každý školenec zná rozdíl mezi čárkou v logbooku a skutečně zvládnutým výkonem – a přesně tenhle rozdíl má reforma odstranit. Dojíždění za povinnými stážemi do několika center v zemi znamená náklady, odloučení a odliv lidí z regionů. Školitelé nás dnes učí navzdory systému, ne díky němu: při vlastní práci, bez metodické podpory, bez ohodnocení. Je potřeba slyšet i zkušenosti těch, kteří slaďují přípravu s rodinou, i těch, kteří odešli do zahraničí – a ptát se, co bychom mohli dělat jinak a lépe,” popsal některé z problémů současného systému Albert Štěrba, předseda spolku Mladí lékaři. 

Jsme na jedné lodi, přesto to bude věc kompromisů

Tomáš Hauer z Ministerstva zdravotnictví na setkání připomněl, že změna vzdělávání není izolovanou reformou. České zdravotnictví podle něj čeká řada dalších systémových změn – od proměny sítě a centralizace vysoce specializované péče přes rozvoj jednodenní péče až po pokračující transformaci některých oblastí zdravotnictví.

A pokud se má měnit zdravotnický systém, musí podle něj odpovídat i systém vzdělávání.

„Chceme tu změnu kvůli mladým lékařům, ale zároveň potřebujeme změnit systém vzdělávání tak, abychom mohli realizovat systémové změny českého zdravotnictví. Jsme na jedné lodi, přesto to bude věc kompromisů,“ řekl Hauer.

Zároveň upozornil, že kompetenční rámce nesmí být příliš detailní a rigidní. Nemají podle něj vytvořit další administrativní zátěž, ale skutečně popsat minimální standard toho, co má lékař umět.

Nejvíce otázek směřovalo na roli školitele

Velkou část diskuse zabrala role školitelů. Pokud má nový systém skutečně stát na prokazování kompetencí a ne pouze na odslouženém čase, bude na školitelích záležet ještě více než dnes.

Mladí lékaři proto otevřeli několik praktických otázek: Jak budou školitelé hodnoceni? Kdo bude kontrolovat kvalitu jejich práce? Jak budou motivováni? A především: kde na vzdělávání svých školenců vezmou čas?

Jedním z nástrojů kontroly kvality by mělo být hodnocení školitelů školenci. Zveřejňování výsledků a rozdílů mezi jednotlivými pracovišti má vytvořit přirozený tlak na kvalitu. Lékaři by měli mít možnost zjistit, jaké podmínky a jaké hodnocení vzdělávání na konkrétním pracovišti skutečně nabízí.

Současně ale zůstává otázkou, jak bezpečně získávat zpětnou vazbu od školenců. Hodnotit svého nadřízeného před atestací může být pro mladého lékaře problematické, zvlášť pokud na jeho hodnocení závisí další průběh vzdělávání.

Na setkání proto zazněla potřeba vytvořit takový mechanismus, který bude pro školence důvěryhodný a zároveň bude mít skutečný dopad.

Návrh má vzniknout do konce roku

Přípravný tým vysvětlil zástupcům mladých lékařů nutnost přijít s konkrétním návrhem legislativy do konce roku.

„Legislativní proces je dlouhý a současné okno příležitosti, které pan ministr otevřel, se může s blížícími volbami uzavřít,“ vysvětlil Martin Palička. Právě otázka rychlosti přípravy patřila mezi nejvýraznější témata diskuse a otevřela otázku, jaký budou mít mladí lékaři reálný prostor návrh připomínkovat a zda je možné jej v krátké době připravit v adekvátní kvalitě. 

„Nejsme v bodě, kdy legislativu začínáme vymýšlet. Máme již konkrétní návrh, o kterém se s vámi chceme bavit, podstatná část je již odpracovaná,” vysvětlil Palička s tím, že do konce roku je potřeba teze zpracovat do paragrafového znění. 

Další fáze: společná práce na návrhu

A právě s tímto cílem se na setkání domluvili mladí lékaři se zástupci ministerstva na vytvoření užší pracovní skupiny, která by se s přípravným týmem scházela pravidelně a mohla návrh průběžně diskutovat.

Největší prostor pro přímé zapojení mladých lékařů pak bude při tvorbě kompetenčních rámců jednotlivých specializačních oborů. Zástupci jednotlivých oborů do nich mají přinést konkrétní zkušenosti z praxe a pomoci definovat, co má lékař v jednotlivých fázích vzdělávání skutečně umět.

Právě konkrétní zkušenosti z jednotlivých oborů mohou ukázat, kde současný systém v praxi selhává. Dalibor Veselý, předseda Sekce mladých lékařů ČLK, upozornil například na neaktuální vzdělávací plány a požadavky na výkony, které v některých oborech není kvůli jejich nízké frekvenci reálně možné splnit.

„Teze navrhovaných změn jsou v principu správné, ale nejsou kompletní. Dnes představují velký problém ve vzdělávání nesmyslné požadavky jak na pracoviště, tak na výkony, které má lékař provést. Vzdělávací plány jsou často neaktualizované a obsahují výkony, které se provádějí s tak nízkou frekvencí, že není možné požadovaný počet splnit,“ říká Veselý.

Podle něj by proto měla být součástí změny také pravidelná aktualizace vzdělávacích plánů, která nebude vycházet pouze z pohledu expertů jednotlivých oborů. „Musí se opírat také o data o tom, jaké výkony, s jakou frekvencí a na kolika pracovištích se v republice skutečně provádějí,“ dodává.

„Je to mimořádná příležitost, která se v podobném rozsahu nemusí v příštích desetiletích opakovat. Za mladé lékaře určitě chceme být součástí přípravy a do změny přinést zkušenosti z jednotlivých oborů. Zároveň ale vnímáme velkou odpovědnost, změna zákona nesmí být samoúčelná ani uspěchaná, musí být především kvalitně připravená,“ říká Tomáš Sychra, který setkání účastnil za mladé chirurgy.

Největší změna za několik desetiletí

„Pokud se nám podaří návrh dotáhnout, nebude výsledkem pouze nový paragrafový text. Změnit se má především způsob, jakým se přemýšlí o tom, kdy je lékař připravený pracovat samostatně,” vysvětlil význam připravovaných změn po skončení setkání Martin Palička

Zároveň připouští, že bude potřeba vyřešit řadu praktických věcí: čas a kapacitu školitelů, jejich odměňování, hodnocení i kontrolu, fungování spolupráce mezi nemocnicemi, rezidenční místa i desítky kompetenčních rámců pro jednotlivé obory.

„Bude s tím obrovské množství práce a budou porodní bolesti. Ale pokud chceme změnu udělat, je potřeba vyhrnout rukávy a odpracovat ji,“ uzavřel setkání.