Martin Palička: „Nemusíte změnit celý systém. Stačí začít měnit prostředí kolem sebe.“

„Když mluvil o svých plánech, všem bylo jasné, že do roka se něco stane,” říkají o Martinovi Paličkovi ti, kteří si jej pamatují z dob studia na ostravské Lékařské fakultě. A tak to bylo i s Po medině.

Letos je Po medině šest let. Za tu dobu vyrostlo z odvážného studentského nápadu v respektovanou vzdělávací platformu propojující mediky, mladé lékaře, odborníky i lidi, kteří české zdravotnictví utvářejí.

První mléčný zub je venku a nastal čas, aby tomu odpovídala i značka. Přichází Po medině 2.0: s novou vizuální identitou, novým způsobem komunikace, ale stále stejnými hodnotami: komunitou, odborností a odvahou posouvat věci dopředu.

Každý milník je ale také příležitostí ohlédnout se zpět. A kdo jiný by měl vyprávět příběh Po medině než jeho zakladatel Martin Palička.

Martine, pojď se vrátit na začátek studia. Jakou optikou ses na medicínu díval? 

Pamatuju si hned první den na fakultě. Imatrikulace nás, nových zobáků, tehdy byla spojená s promocemi čerstvých absolventů. Tehdy jsem na starší kolegy koukal a záviděl jim, že už to všechno umí, jsou si jistí a přesně ví, co s kterým pacientem dělat. Akorát, že vůbec. 

Myslel jsem si, že medicína připravuje člověka hlavně na to být lékařem. Ve skutečnosti vás fantasticky naučí biologii, patologii nebo farmakologii, ale první den v nemocnici zjistíte, že jste reálně slepý a nevíte úplně základní věci. S trochou nadsázky nevíte ani to, kde je záchod a už vůbec ne, jak objednat CT, jak vyplnit žádanku nebo jak funguje nemocniční informační systém. A už vůbec nevíte, jak přemýšlí zkušený lékař v běžném provozu. 

Ve skriptech a učebnicích se učíme algoritmicky a izolovaně o nemocech. Obvykle je vysvětlen patofyziologický původ nemoci (pokud je znám), název a její příznaky, diagnostika a léčba. Jenže ouha, v praxi je to úplně naopak a pacient se před vás posadí s konkrétními symptomy, které zpětně musíte poskládat. A třeba toto vás medicína učí velmi málo. A už vůbec vás neučí to, jak pracovat s pacientem, který má více nemocí nebo problémů naráz. 

Postupně jsem zjišťoval, že podobných mezer je mnohem více. Chyběly mi materiály, které by medicínu vysvětlovaly prakticky a dávaly jasné ohraničení toho, co jako medik mám umět a co patří do gesce kmenové či atestační zkoušky. Absolutně chyběly konkrétní klinické dovednosti a také komunikační návyky a dovednosti. To všechno dohromady společně s obrovskou dřinou a investovaným časem do studia ve mně vyvolávalo ohromnou frustraci a strach z toho, že s blížícím se koncem studia se moje jistota a iluze rozplývají víc a víc. No a pak jsem zjistil, že to není problém můj a ostravské fakulty, ale že se jedná o problém všech studentů na všech fakultách.

Takže celý projekt Po medině vznikl z tvé frustrace během studia. 

Asi ano. Neumím kolem problémů jen chodit a stěžovat si na ně. Když vidím něco, co podle mě nefunguje a zároveň věřím, že existuje lepší cesta, začne mi to vrtat hlavou tak dlouho, až z toho něco vznikne. Tímto přístupem se snažím „nakazit” i lidi ve svém okolí. Ze začátku to byl opravdu studentský projekt s relativně malými a opatrnými ambicemi a byl jsem kvůli němu i terčem posměchu. Snažil jsem se ale dál řešit problémy, ne budovat projekty, být konzistentní a pochopitelný, a postupně se na Po medině nabalila spousta skvělých lidí. 

Dneska je kolem Po medině komunita studentů, mladých lékařů, zkušených odborníků, profesorů, ředitelů nemocnic i partnerů, kteří věří stejné myšlence. A právě to ve mně vytvořilo obrovský pocit odpovědnosti. Najednou už nešlo jen o mě nebo o nějaký nápad. Spousta lidí začala věřit tomu, že Po medině bude dlouhodobě řešit věci, které v systému chybí. A tenhle pozitivní tlak nás žene dopředu dodnes.

Pojďme ilustrovat tu cestu Po medině třeba na kempech. Jak vypadal první a poslední Po medině kemp? 

První byl doslova punk. Spali jsme v obyčejných chatkách, program jsme ladili prakticky za pochodu, workshopy i společenský program probíhaly v prostorách hasičské cvičební školy, takže když v neděli ve 4 ráno skončila párty, museli jsme rychle uklízet, protože v 8:30 ve stejné ulepené místnosti začínal další workshop. Nikdo z organizačního týmu moc nespal a každou chvíli se něco pokazilo. Dneska se tomu smějeme, ale tehdy nám to moc vtipné nepřišlo. Na druhou stranu tam byla neuvěřitelná energie. Všichni jsme měli pocit, že vzniká něco, co tady dosud nebylo. Že studentům nabízíme zkušenost, kterou jsme sami během studia postrádali.

Letos jsme byli v Karlových Varech, zapojily se dvě nemocnice, přes dvě stovky účastníků, desítky špičkových lektorů a extrémně praktický program: operace prasečích očí, implantace totální endoprotézy kolene, robotická chirurgie, neurochirurgie, porodnictví, endoskopie, ultrazvuk nebo resuscitace. Když jsem při zahájení stál před účastníky, uvědomil jsem si, že je to pořád ten stejný kemp, úplně stejná myšlenka a motivace jako před šesti lety. Jen za tu dobu neuvěřitelně vyrostl.

Za každým úspěchem je sada fuckupů, pojďme trochu rozbít iluzi hladké cesty do současného bodu.

Těch fuckupů bylo tolik, že bychom o nich mohli natočit samostatný podcast. Samozřejmě registrace, které nám opakovaně pod náporem zájemců padaly, kempy, kde jsme ještě den před začátkem řešili zásadní organizační problémy (třeba to, že nemáme zajištěné stravování) nebo období, kdy jsem si nebyl jistý, jestli budu lidem z týmu schopen poslat výplatu i další měsíce. 

Po šesti letech své existence se teď Po medině vizuálně výrazně mění. Proč? 

Po medině dorůstá ze studentského projektu v platformu, která oficiálně komunikuje s lékařskými fakultami, ministerstvem i médii a naše vizuální identita tomu musí odpovídat. Dále nám přibývají nové aktivity a potřebovali jsme udělat pořádek v komunikačních liniích všech našich projektů. Posledním důvodem je snaha o oživení, modernizaci a odlišení se od monolitických červeno-modro-bílých barev, které používá ve zdravotnictví prakticky každý. 

Druhým dechem ale chci dodat, že rebranding jako takový není změnou myšlenek, hodnot a vizí, se kterou byl projekt zakládán. Právě naopak. Má všechny tyto tři aspekty podtrhnut a podpořit.

Kam chceš Po medině v dalších letech posunout a jak do této vize zapadá tvoje působení na Ministerstvu zdravotnictví?

Myšlenek mám já i celý tým spoustu a řada z nich už je dnes ve stadiu příprav. Chceme dál budovat nejkvalitnější vzdělávací akce v českém zdravotnictví a rozšiřovat jejich paletu tak, abychom pomáhali studentům i zdravotníkům v odborném, kariérním i osobním rozvoji.

Zároveň jsme aktivní v oblasti systémových změn. Na Ministerstvu zdravotnictví se věnuji postgraduálnímu vzdělávání lékařů. Snažíme se posunout systém směrem ke kompetencím. Dnes totiž často hodnotíme hlavně to, jak dlouho lékař někde pracoval nebo kolik výkonů má zapsaných v logbooku, ale méně řešíme, co skutečně umí.

Naším cílem je, aby bylo jasně definované, jaké dovednosti má mladý lékař zvládnout, jak se budou hodnotit, jak budou připravováni školitelé a jak zajistit srovnatelnou kvalitu vzdělávání napříč nemocnicemi. Pokud se to podaří, nebude to mít dopad jen na vzdělávání lékařů, ale především na kvalitu péče o pacienty.

Pomyslnou třešničkou na dortu je pak vize, ve které se Po medině aktivně podílí na implementaci moderních programů postgraduálního vzdělávání lékařů společně s vybranými partnery v konkrétních oborech.

Krátký vzkaz medikům a mladým lékařům? 

Myslím, že největší chyba je čekat na okamžik, kdy budete mít pocit, že už jste dost zkušení na to něco změnit. Ten okamžik totiž často nikdy nepřijde. A vy nemusíte změnit celý systém, Řím taky nevyrostl přes noc. Pro začátek stačí změnit prostředí kolem sebe a když se tyto malé změny sečtou do celku, vznikají ty největší skoky vpřed. 

A tvé největší pomediňácké přání? 

Pomediňák nebo Pomediňačka v každé ambulanci praktického lékaře, na každém oddělení, v každé nemocnici, na každé pozici primáře, přednosty, ředitele a třeba jednou i na postu ministra.

MUDr. Martin Palička

Lékař, onkolog a zakladatel projektu Po medině, který za šest let vyrostl ze studentské iniciativy v rozsáhlou a respektovanou vzdělávací platformu pro mediky a mladé lékaře. 

Stojí za založením všech projektů pod hlavičkou Po medině a vedle klinické práce na Onkologické klinice Fakultní nemocnice Ostrava se věnuje systémovým otázkám českého zdravotnictví. Působí jako poradce ministra zdravotnictví pro oblast vzdělávání zdravotníků a podílí se na přípravě změn v postgraduálním vzdělávání lékařů směrem ke kompetenčně orientovanému systému.

Je autorem knihy Africký zápisník mladého medika, která vznikla na základě jeho zkušenosti ze zdravotnické stáže v Súdánu. V roce 2023 se za svou práci dostal do výběru Forbes 30 pod 30, který oceňuje mladé osobnosti s výrazným potenciálem ovlivnit své obory. 

Jeho oblíbený seriál je The Big Bang Theory, má rád jezevčíky, saunu, tenis, hovězí steak a dobré víno.