Tento text Pavla Hroboně vyšel ve 13. vydání Po medině newsletteru, jehož součástí byl článek 241 týmových praxí za rok a půl: máme už jásat? a komentář Martina Paličky: Týmové praxe jsou nový model. Pravidla se musí vyvíjet s nimi.  

V jakém stavu je reforma primární péče v ČR?

Reforma primární péče je jedním z pilířů vládního programu „Zdraví 2035“, jehož cílem je zlepšení zdraví všech skupin obyvatelstva v ČR. Změny v primární péči ale naštěstí probíhají již 10-15 let a za tu dobu se zásadně proměnily příležitosti, které primární péče nabízí lékařům a postupně i pacientům, zejména v případě všeobecného praktického lékařství, na které se soustředíme v tomto textu. Jde tedy spíše o dotažení reformy.

Nejprve – proč vůbec bylo třeba primární péči reformovat? 

Odpověď je jednoduchá – protože po letech socialistického zdravotnictví a nepříliš promyšlených reformách v devadesátých letech byla ve srovnání s nemocniční a ambulantní specializovanou péčí Popelkou a plnila mnohem menší roli než v celé řadě jiných evropských zemí. Přitom širší role primární péče byla významná vždy, ale je zcela nezastupitelná v dnešní době, kdy hlavním zdravotním problémem jsou chronické nemoci, potencované stárnutím obyvatelstva. K jejich zvládnutí potřebujeme větší zapojení pacienta, významné rozšíření prevence včetně důrazu na změnu životního stylu a koordinaci péče poskytované různými poskytovateli. Kdo jiný než primární péče může tuto roli naplnit? A kdo jiný než primární péče může pomáhat starým křehkým pacientům blízko jejich domova a včas bránit komplikacím, které by jinak vedly k hospitalizacím?

Co se tedy již odehrálo? 

Došlo ke zvýšení přívodu financí a hlavně částečné změně způsobu jejich vyplácení poskytovatelům – nikoliv pouze za registraci pacienta, ale za rozšiřování péče o něj, zejména v oblasti prevence a soustavné péče o chronické nemoci. Ruku v ruce s tím jde zlepšující se přístrojové vybavení a rozšířené možnosti preskripce léčiv. Z pohledu lékaře, s velkým zjednodušením (a velkou úctou k těm, kdo i v dřívějších omezujících podmínkách poskytovali pacientům skvělé služby) ještě před 15 lety byla primární péče poměrně úzce vymezeným oborem bez dostatečné podpory profesního rozvoje. Dnes je situace zcela jiná – jde o atraktivní povolání, umožňující celou řadu aktivit a skvělý profesní rozvoj, zejména ve sdružených praxích, kterým se věnují další články v tomto newsletteru.

Jak je to z pohledu pacienta? 

Hodně různé, jsme totiž uprostřed změn. Podle svého bydliště (a ve většině oblastí ČR naštěstí i výběru) může narazit na tradiční praxi, která řeší jen akutní obtíže, odesílá většinu pacientů ke specialistům a na prevenci a komplexní péči o chronické nemoci nemá sílu. Nebo se již může ocitnout v moderní praxi s objednávkovým systémem a ordinačními hodinami prodlouženými do večerních hodin, která je schopna postarat se komplexně o většinu jeho potíží. Není pochyb, že praxí druhého typu přibývá, podařilo se totiž to klíčové – vzbudit o povolání praktického lékaře zájem mezi studenty medicíny a nastartovat generační obměnu, která ale bude ještě několik let trvat.

Co je ještě třeba dotáhnout? 

Stojíme tedy na prahu nové éry primární péče v ČR. Co je ještě třeba dotáhnout? Podívejme se opět do programu „Zdraví 2035“. Dostupnost je problémem na mnoha místech v ČR. Očekávejme poměrně rychlé vyřešení v hustěji obydlených oblastech, ve vzdálenějších místech bude muset pomoci i distanční poskytování péče a rozšířené role zdravotníků nelékařů. Druhou částí dostupnosti je otázka pohotovosti a domácí péče. Zapojení praktických lékařů do těchto služeb na většině míst vymizelo, s novou generací lékařů je ale naděje na jejich návrat v moderní formě – pohotovosti umístěné v nemocnicích, ale zajišťované praktickými lékaři, jak je známe například z Holandska, ale i z jiných evropských zemí, a dostupná návštěvní služba sester. Oboje se mnohem lépe organizuje ze sdružené praxe. 

Poslední, ale zásadní otázka – kvalita péče 

Dnes nepochybně velmi různorodá, jsme uprostřed zásadních změn. Klíčem je její systematické měření, poskytování zpětné vazby jednotlivým poskytovatelům a větší zohlednění kvality v úhradových mechanismech. Postupně je jednotlivé indikátory kvality možno zveřejňovat ve formě srozumitelné pacientům.

Dodělat zbývá mnohé, ale již dnes se dá s jistotou říci, že Česko vstupuje do nové éry primární péče, mnohem přátelštější k pacientům, ale i k lékařům a dalším zdravotníkům.

MUDr. Pavel Hroboň, M.S.

Lékař a ekonom, který patří mezi přední české odborníky na zdravotnické systémy a jejich řízení. Působil jako náměstek ministra zdravotnictví a ředitel strategie ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Přednáší ekonomii zdravotnictví na Univerzitě Karlově a v letech 2022–2025 byl členem Národní ekonomické rady vlády České republiky. Je řídícím partnerem a interním lektorem v Advance Healthcare Management Institute a nově také spoluzakladatelem nové sítě ambulancí primární péče Primaria. Píše také komentáře pro oblast zdravotnictví na portálu Seznam zprávy, přečíst si je můžete zde.