Co je třeba se naučit ještě dřív než anatomii

Při studiu medicíny Vás čeká všechno, smích, nové zážitky, zkušenosti, mraky informací, ale i krev, pot a slzy. Budete se muset naučit často i zdánlivé zbytečnosti a detaily, nad kterými by normální smrtelník mávl rukou. Existuje jedna věc, kterou by se měl naučit každý medik ještě dřív, než začne s první stránkou anatomie. Něco, co Vám obrovsky pomůže, abyste neztratili směr, když půjde do tuhého, abyste se přiblížili zpátky k tomu, proč studujete, abyste dokázali zase sednou na zadek a proučit se dalších pár týdnů.

ŘÍCT NE!
To je vůbec ta nejtěžší věc pro celou řadu mediků, nejen těch v prváku. A co tím mám na mysli? Třeba:
Říct ne nezřízenému večírku, když nestíháš přípravu.
Říct ne desetihodinovému spánku, i když fakt rád spíš.
Říct ne dovolené ve zkouškovém, i když u moře není ještě tolik lidí nebo je perfektní sníh.
Říct ne společnému víkendu s partnerem před zkouškami.

Často i říct ne rodině, když se potřebuješ učit a víš, že víkend se změní na povinné návštěvy …. Samozřejmě tím nechci říct, že Váš život končí a prostě budeš sedět a učit se. Vůbec ne, jen sami musíte zvážit priority, momentální časové možnosti a rozhodnout se, jestli ti stojí celodenní kocovina za ten stres, že pak nezvládnete, co jste si naplánovali.

Víte, proč je pro mediky obzvlášť těžké říkat ne? Protože velice často trpí potřebou se zavděčit. Celkové nastavení je spojeno i s přípravou na budoucí pomáhající profesi. Vždycky jsou připraveni podat pomocnou ruku, můžete kdykoliv počítat s jejich nasazením. Často všeho nechají, aby uspokojily požadavky a potřeby někoho jiného. Poznáváte se? Určitě minimálně vzdáleně.

Mít možnost říct NE je opravdu osvobozující. Pro mnohé je to ale obtížné a znamená to chovat se jinak, než jak jsme zvyklí a celý život je nám vtloukáno do hlavy. Stojí to ale za námahu, protože jakmile zvládnete sebejistě a taktně NE říkat, i ostatní Vás uvidí jinak. Projeví víc respektu k Vašemu času a Vašim aktivitám. Vystoupíte z davu a ukážete důležitost toho, čemu věnujete svoji energii, studiu medicíny. Cesta, která vede ke schopnosti říkat NE se jmenuje asertivita. V té úplně nejzákladnější podobě rozumíme asertivitě jako komunikaci založené na maximální upřímnosti. Tedy je to něco, na čem musíme pracovat a procvičovat, stejně jako ostatní soft skills. Pokud se naučíte být asertivní, pak se změní Vaše vnitřní nastavení. Zvládnete žádat o věci, které potřebujete a chcete, třeba i o čas, klid, ticho, podporu při studiu. Dokonce dokážete být i připraveni zasadit se a bojovat za ty, kteří nemohou nebo nejsou ochotni mluvit za sebe. Být asertivní znamená zvládnout vyjádřit své potřeby a požadavky sebevědomě bez toho, abychom očekávali souhlas od ostatních. Asertivita není agresivita! Asertivita je založená na respektu. Agresivita na útoku.
Například: Asertivita: Pokud cítím nesouhlas, počkám až druhý domluví, naslouchám a potom se vyjádřím. Agresivita: Přerušuju výklad a skáču do řeči.

Myslete na důsledky toho, když souhlasíte. Někdy si to dovolit můžete, někdy hold promarníte svůj čas, který už zpátky nezískáte. Není to jednoduché a chce to trénink. Začněte neproblematickými situacemi a postupně přecházejte tam, kde je větší riziko naštvání okolí.

A závěrem? Říkat NE není ani neslušné, ani sobecké. Je to něco, co Vás může nejen při studiu, ale i později doslova zachránit. Nestanete se objetí vlastní frustrace, neúcty, pocitu, že čas jiných je důležitější než ten Váš. „Rozdíl mezi lidmi úspěšnými a lidmi velmi úspěšnými spočívá v tom, že velmi úspěšní lidé říkají téměř na všechno ne.“ Warren Buffett

MUDr. Tereza Ettlerová

DAMON, Z. Jak být asertivní a říkat ne bez pocitu viny. Praha: Grada Publishing a. s. 2021. ISBN: 978–80–271–3301–7.
NOVÁK, T. KUDLÁČKOVÁ, Y. Asertivní žena. 3., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing a. s. 2008. ISBN: 978–80–247–2426-3.