Studium na Oxfordu: „Není to lehké, ale určitě to na konci stojí za to.“

Žofia Varényiová vždy směřovala své letní medické stáže do ciziny. A i když by se mohlo zdát, že jí to jako zahraniční zkušenost stačilo, byla v ní stále touha po opravdovém životě v zahraničí. Po medicíně se tak rozhodla ještě vystudovat imunologii na Oxfordu. Jaká byla její cesta na známou univerzitu? Co jí studium a život na Oxfordu přinesly? Proč jí láká věda a jak se dostala na americký Stanford?

CESTA NA OXFORD

Co Vás přivedlo na University of Oxford?
Myslím, že to byla trochu náhoda. Na konci svého studia medicíny jsem uvažovala nad tím, co dál, chtěla jsem jít pracovat do zahraničí. Původně jsem plánovala, že bych si našla nějaké místo v nemocnici např. v Německu nebo Rakousku, ale potom se trochu změnily okolnosti. Dostalo se ale ke mně, že by byla rozumná příležitost si zkusit život v zahraničí ještě jedním studiem. Mohla bych se přihlásit v UK na nějaký jednoroční magisterský obor. Zažila bych ten opravdový život v zahraničí a zároveň se naučila nové věci, získala nové zkušenosti. Byla to více méně náhoda, že lidé v mém okolí studovali v zahraničí, teda z jiných oboru než z medicíny. Začali jsme se o tom bavit a já si začala v září hledat nějaké takové kurzy. Dívala jsem se na Oxford, Cambridge, univerzity v Londýně apod. a nakonec se mi nejvíce zamlouvala imunologie na Oxfordské univerzitě. Původně jsem se plánovala hlásit na více škol, ale přihláška zabere hodně času, musíte do ní investovat opravdu hodně energie, zvláště do motivačního dopisu, pokud chcete zvýšit svoje šance na přijetí. Nakonec jsem si tedy řekla, že investuji svoji energii do jednoho oboru. Je pravda, že to nebylo žádné sebevědomé rozhodnutí – přihlásím se na Oxford a oni mě vezmou. Spíš jsem si řekla, že když to vyjde, tak to vyjde a když ne, tak nevadí, prostě začnu hned po škole pracovat jako lékař. Oxford byla tedy náhoda, ale celé se to točilo kolem rozhodnutí, že chci mít po škole takovou tu opravdovou zahraniční zkušenost, zkušenost konzistentního života v zahraničí, nejenom toho několikaměsíčního po dobu školních stáží.

Proč jste si vybrala právě imunologii?
Už na škole jsem věděla, že bych se chtěla věnovat pediatrii, hledala jsem tedy primárně pediatrické obory, ale většina byla až Ph.D. programy. Imunologie tak přišla jako taková náhoda. Kdybyste se mě dříve zeptala, jestli chci někdy studovat imunologii, tak bych asi řekla, že ne. Na medicíně to byl, myslím, jedno nebo dvou semestrový předmět a zkouška byla někde mezi fyziologií a biochemií. Vím, že jsem ji udělala už z posledních sil, byla těžká a po jejím složení jsem měla i pocit, že je to obor, kterému asi nikdy nebudu stoprocentně rozumět. Takže jsem si řekla, že musím být blázen, že se hlásím zrovna na tento obor. Nakonec jsem ale velmi ráda, protože imunologie je fascinující a myslím, že je budoucností řešení mnoha chorob.

Bylo podmínkou přijetí na imunologii předchozí studium medicíny nebo se na tento kurz mohli hlásit lidé i z jiných oborů?
Imunologie samozřejmě souvisí s medicínou, ale mohli jste vystudovat bakaláře např. z fyziky a přihlásit se na imunologii. Pokud si univerzita myslela, že máte „skill set” pro tento obor a předpoklady pro jeho pozdější využití, tak vás vzali. Mám např. kamarády, kteří vystudovali bakaláře z fyziky a pak pokračovali na medicíně. V UK je to mnohem flexibilnější než u nás, kde studujete bakaláře z psychologie a pak většinou i z psychologie dokončíte magistra.

Věděla jste dopředu, že chcete absolvovat magisterský obor nebo byla možnost studovat i bakalářský nebo Ph.D. program?
Po medicíně bych určitě na Ph.D. mohla, ale dostat se na Cambridge nebo Oxford na Ph.D. program je velmi, velmi těžké. Berou kandidáty, kteří mají za sebou velmi silný background a od kterých se očekává, že jsou schopní samostatně pracovat na vědeckých projektech. Objektivně jsem zhodnotila, že takové šance nemám. Měla jsem sice vystudovanou medicínu s dobrým prospěchem, chodila každé léto na klinické stáže do zahraničí, snažila se na škole pracovat na vědeckých projektech v rámci vysokoškolské studentské odborné činnosti, ale věděla jsem, že jít na Ph.D. i s tímto backgroundem by nebylo úplně reálné. Medicína je magisterský program, takže vracet se zpět k bakaláři by mi nedávalo smysl, proto mi přišlo nejideálnější hlásit se na program magisterský. Taky jsem si nebyla jistá, že chci investovat 4 nebo 5 let studia Ph.D. v zahraničí. Prerekvizita magisterského programu je bakalářský titul, podobně jako v Česku nebo na Slovensku, proto jsem po skončení státnic musela dodat svůj diplom.

Kolik let trvají obecně v UK magisterské a Ph.D. programy?
To záleží na oboru. Magisterské obory trvají rok, některé dva, Ph.D. 3 – 5 roků. Tam to záleží na typu výzkumu, jak je obsáhlý, jak rychle jste schopní se dostat k nějakým výsledkům a publikovat je.

Vaše studium tedy trvalo jeden rok?
Přesně tak. Většinou to v UK funguje tak, že lidé studují bakalářské obory a po bakalářském oboru jste už plně zaměstnatelní, např. v oblasti business nebo práva. Když chcete zůstat v akademii nebo dělat vědu, tak jste schopní se už z bakaláře dostat na Ph.D. program, zvláště když máte dobré výsledky a úspěchy za sebou. Magisterský program je často takový mezistupeň k Ph.D..

Máte představu, kolik se vás na imunologii hlásilo a kolik vás nakonec vzali?
Nevím, kolik se nás hlásilo, ale to někdy uveřejňují na jejich stránkách. V ročníku nás bylo 21.

Potkala jste se na Oxfordu s nějakými krajany z Česka nebo Slovenska?
Ano. Na univerzitách fungují „societies“, kde se sdružují krajani a jednou za měsíc se tam pro ně koná nějaká akce. Tam jsem potkala hodně Čechů a Slováků.

Uvažovala jste třeba i o tom, že byste celé studium medicíny vystudovala v zahraničí nebo alespoň nějaký rok např. v rámci programu Erasmus?
Úplně celé studium medicíny ne, ale např. svoje povinné medické letní stáže jsem se snažila absolvovat v zahraničí. Uvažovala jsem i nad tím, že bych šla na Erasmus na jeden semestr a kdyby to bylo možné, tak i na dva. Dostala jsem se tehdy na Erasmus do Finska, myslím, že to bylo ve třetím nebo ve čtvrtém ročníku. Nakonec jsem se ale rozhodla, že nepojedu, protože by mi ten rok chybělo snad více jak polovina povinných předmětů. V Bratislavě nebyla možnost meziročníku, jako to funguje třeba na medicíně v Brně, kdy mají studenti možnost si v rámci meziročníku dokončit předměty, které jim chybějí. Naopak v Bratislavě můžete přenést určitý počet nesplněných kreditů, ale jen do určitého času, když to nestihnete, tak reálně hrozí, že budete začínat celé studium úplně od znova. Měla jsem tu zkušenost od spolužáků, kteří ve třetím ročníku vypadli a museli jít dělat přijímačky. Sice jim potom uznali nějaké předměty, ale ten strach z toho, že bych musela začít znova, to jsem riskovat nechtěla.

Erasmus má určitě řadu pozitiv, ale na druhou stranu mnohdy znamená prodloužení studia. Souhlasíte s tím? Protože já jsem se s touto situací často setkala, a to nejenom při studiu medicíny.
Asi bych netvrdila, že je to automatické. Mám hodně spolužáků, kteří byli v Německu a v Rakousku, kde byly jednotlivé studijní ročníky více kompatibilní s tím, jak vypadala skladba předmětů na našich fakultách, tedy minimálně tam, kde jsem studovala já. A ti opakovali jednu dvě zkoušky maximálně. Závisí to na zemích, kam chcete jít a také na roce, ve kterém se rozhodnete na Erasmus jít. Jsou ročníky, ve kterých jsou předměty více kompatibilní nebo ve kterých je méně těžkých zkoušek.

PŘÍPRAVA, NÁLEŽITOSTI PŘIHLÁŠKY A DOPORUČENÍ

Jak dlouho musí člověk být rozhodnutý, že chce jít studovat na Oxford, aby se na to stihl administrativně a obecně připravit?
Já si myslím, že jsem se rozhodla v září na začátku státnicového ročníku, kdy jsem se o tom začala bavit se svou rodinou, kamarády, že bych chtěla zahraničí zkusit. Potom v průběhu září na začátku října jsem si začala hledat kurzy a deadline na přihlášku je vždy 6. ledna. Tedy ty asi tři měsíce do podání přihlášky, i s tím, že v tom roce děláte státnice, mi přišly adekvátní. Pak jsem počítala s tím, že kdyby mě přijali, nastoupím v říjnu dalšího roku, takže od února bych měla 8 měsíců se na to jednak mentálně připravit, ale také si zajistit ubytování a vše zařídit.

A lednový deadline přihlášek platí v celé UK nebo je specifický pro Oxford?
Myslím, že je specifický pro Oxford, ale je důležité se podívat na svůj konkrétní program.

Co vše musela přihláška obsahovat?
U každého programu je podrobně napsané, co všechno vyžadují. Já musela dodat tři reference od tří různých profesorů, výpis známek za celé studium, životopis, motivační dopis a potvrzení o dosáhnutí určité jazykové úrovně a nakonec magisterský diplom. Jazykový certifikát a diplom je možné dodat dodatečně, po přijetí (tzv. conditional offer, tedy podmínečné přijetí, kdy do určitého data musíte dodat dokumenty, které v čase přijetí nemusí být k dispozici). Já ho dodávala, až když jsem měla zprávu od univerzity, že mě vzali. Co se týká přípravy, tak nejdůležitější je napsání motivačního dopisu. To je to, čím můžete vyčnívat. Všichni kandidáti, kteří se na tyto univerzity hlásí, mají vynikající prospěch, životopisy, dobré reference a to, čím právě podle mě dokážete ovlivnit svůj osud, je motivační dopis. Napsat, proč si myslíte, že právě vy byste měli dostat místo v tom programu.

Čím si myslíte, že jste je zaujala právě Vy?
Musím se přiznat, že už jsem nad tím přemýšlela víckrát. Motivační dopis jsem pojala tak, že jsem napsala, že bych se do budoucna chtěla věnovat oboru dětské revmatologie. Tento obor je, co se týká personálu, myslím, podhodnocený. Mám pocit, že je málo odborníků, kteří by se tomuto oboru věnovali, hlavně tedy na Slovensku. Nemám úplně přehled o situaci v Česku. Zajímal mě výzkum autoimunitních onemocnění a trochu jsem to tedy opřela o to, že bych chtěla hledat nové cesty, jak léčit autoimunitní onemocnění, jak je léčit u dětí a působit tak jako klinický revmatolog. Možná je tedy mohlo zaujmout, že bych se chtěla naučit něco nového a uplatnit to někde, kde není dostatek odborníků. V každém případě si myslím, že v motivačním dopise je důležité ukázat důvody, proč se potřebujete dostat na tento kurz a důvody, proč by si měli vybrat právě vás, proč můžete být pro ten kurz i pro skupinu, kterou si vyberou, přínosem. Ukázat, že máte jasnou vizi.

ZAKONČENÍ STUDIA

Jak probíhalo zakončení studia?
Někdy v dubnu jsme dostali na výběr asi 25 různých témat u 25 různých týmů, ze kterých jsme si každý musel vybrat tři, kam jsme šli na pohovor. Přišla jsem do laboratoře a tam se mnou „principal investigator“ nebo někdo jiný z té skupiny měl půlhodinový rozhovor o tom, proč si myslím, že by byl tento projekt pro mě vhodný, co mě na něm zaujalo, co dokážu do projektu přinést. V rámci mých preferencí se jeden tým se věnoval gastrointestinálním chorobám, druhý oblasti pneumologie a třetí jaterním onemocněním. Přišla mi pozvánka do týmu, který se věnoval idiopatickým zánětlivým onemocněním střev. Téma tedy bylo stanovené a já pak přišla a oni mi vysvětlili, čemu se doteď věnovali a zapojili mě do experimentů. Na konci všech rozhovorů byl každý z nás tedy do jednoho projektu přijatý.

Takže z těch tří témat, resp. týmů jste si vybrala jeden?
Ne, oni si nakonec vybrali mě na základě pohovoru.

Mohla jste přijít i s vlastním nápadem na projekt a sehnat si školitele, nebo jste si musela vybrat z vypsaných?
Já jsem si vybrala už z daných témat, zapojila se už do rozběhnutého projektu, kde jsem dělala experimenty, které jsem potom použila v rámci své magisterské práce. Někteří studenti ale sami šli za některými supervisory a profesory, protože je znali nebo věděli že dělají na výzkumu, který by se jim hodil a líbil. Šli a zeptali se, jestli by jejich tým měl pro ně a pro jejich projekt, který musíte udělat během tří měsíců, místo.

ANGLIČTINA

Jaká úroveň angličtiny je pro studium potřeba? S jakou úrovní jste se hlásila Vy?
U každého kurzu je vždy požadavek na úroveň. Ale obecně by se měl kandidát na daný kurz hlásit s už velmi dobrou angličtinou, a to nejen kvůli interview, které je součástí druhého kole přijímacího řízení.

Interview bylo tedy až potom, co jste dodala veškerou potřebnou administrativu?
Ano. Do 6. ledna jsem dodala dokumenty, oni je u všech kandidátů projdou a vyberou si ty, kteří jim přijdou, že tito lidé by mohli být součástí kurzu a ti postoupí do druhého kola na interview. V únoru tedy přišel email, že postupuji do druhého kola a v rozmezí asi 5 dní následovalo interview. Jednalo se o půlhodinový rozhovor s dvěma profesory, kdy se mě ptali na můj profesní background a zkoušeli mě z imunologie. Po interview to trvalo pak asi ještě týden, než přišel definitivní email o přijetí. Na to, aby byl člověk schopen absolvovat interview, tak tu angličtinu musí mít velmi dobrou. Řekla bych minimálně level B2, ale to, co Oxford požadoval, byl minimálně level C1. Potom jsem absolvovala IELTS certifikát, pro který bylo stanovené minimální bodové hodnocení, kterého musím pro přijetí do kurzu dosáhnout.

Podmínkou tedy byl IELTS nebo bylo možné prokázat jazykovou úroveň i jinými certifikáty?
Myslím, že bylo na výběr více certifikátů i s minimálním počtem bodů, ale přesně si to už nepamatuji. Někdy se potkávám s reakcemi, že mi lidé říkají – Ty jsi byla na Oxfordu, tak to jsi se tam určitě naučila velmi dobře anglicky. Ale tam už musíte přijít s dobrou angličtinou, protože je základním předpokladem, abyste dokázali adekvátně interagovat, psát eseje, prezentovat, pracovat v týmových projektech apod.

Úroveň B2 nebo C1 je vysoká, jak dlouho jste na angličtině pracovala? Přece jenom v tomto případě se člověk nemůže rozhodnout v září, že by si chtěl v lednu podat přihlášku na Oxford?
Na angličtině jsem nejvíce pracovala na střední škole, kdy jsem chodila na soukromé doučování a udělala jsem si v té době certifikát FCE. Nebylo to s nějakým konkrétním cílem, ale s vědomím toho, že angličtina je důležitá, ať už budu dělat v životě cokoli. O medicíně jsem ještě v té době nebyla rozhodnutá, nebyl to můj sen odmalička. Takže určitě je potřeba na angličtině systematicky pracovat.

UBYTOVÁNÍ

Měla jste možnost ubytování na vysokoškolských kolejích nebo jste si hledala vlastní ubytování?
Na Oxfordu to funguje tak, že s přijetím na univerzitu jste zároveň přiřazeni na jednu z college. Je jich okolo 40 a je vám přidělená, nemůžete si ji vybrat. Je to poměrně neznámý koncept pro většinu univerzit na světě. Když to zjednoduším, vypadá to podobně jako v Harry Potterovi. Tedy vy studujete na univerzitě, ale zároveň patříte pod nějakou college, která vám nabídne možnosti ubytování. Když jsem byla přijata a zařazena na college, tak mi tedy zároveň přišla i nabídka ubytování. Můžete ji využít, nebo si najít něco vlastního. Myslím, že ubytování v rámci college je levnější než na bytě, ale samozřejmě je to neporovnatelné s cenou kolejí na Slovensku nebo v Česku. Pokoj na college stojí např. 500 liber a více za měsíc, pokoj na bytě odhaduji, že bude stát více. Nakonec jsem se rozhodla nevyužít ubytování college, protože to bylo velmi daleko od místa, kde jsme měli výuku. Moje kamarádka žila v Oxfordu a znala paní, která pronajímala pokoje ve svém domě, kde jsem bydlela první dva semestry. Pak jsem se přestěhovala do univerzitního bydlení, které nepatřilo pod college, ale pod Oxfordskou univerzitu a tam to stálo podobně 500 – 600 liber na měsíc.

POPLATKY A STIPENDIA

Bylo studium placené?
Studium bylo placené, navíc si platíte ubytování a další výdaje na živobytí. Je to docela finančně náročné. V době, kdy já jsem studovala, tak byly poplatky rozdělené na ty pro mimo UK a na ty z UK + EU. Pro druhou skupinu byly poplatky nižší, např. 10 000 liber za program na rok, kdežto pro ty z mimo UK to bylo 30 000 liber. Teď jsem se o tom zrovna s někým bavila, že od té doby, co došlo k brexitu, tak my Evropané jsme považovaní za lidi mimo UK. Nemám přesné informace, ale byla taková obava, že v případě brexitu pro nás poplatky narostou.

Byla možnost nějakého stipendia?
Když se hlásíte na program v rámci online přihlášky je kolonka, kde se můžete přihlásit do výběrového řízení o různá stipendia. Automatickým odesláním přihlášky se tak zařadíte do možnosti získat stipendia. Je jich limitovaný počet a dostávají je nejlepší z nejlepších. Potom jsou speciální stipendia pro velmi specifikované skupiny (např. pro lidi pocházející z third world countries, pro lidi, kteří jsou např z Afriky a hlásí se na social sciences obory).Tedy specifická stipendia, u kterých záleží, jaký obor studujete, z jaké části světa jste apod. Potom se dá ještě na nějaká stipendia cíleně přihlásit, to je všechno napsané na stránkách Oxfordu. Já jsem žádné stipendiu od Oxfordu nedostala. Na Slovensku byly v tom čase také omezené možnosti, jak získat finanční podporu na takový program, protože jsem byla člověk s hotovou vysokou školou, který chtěl jít studovat další vysokou školu do zahraničí. Myslím, že na rozdíl od Slovenska třeba The Kellner Family Foundation podporuje třeba takové aktivity. Důležité je se podívat na možnosti, které nabízí země, ze které pocházíte. Moje velmi dobrá kamarádka z Ekvádoru měla celé své studium zaplacené ekvádorskou vládou. V Ekvádoru existuje program, který podporuje takové aktivity s tím, že po vystudování se musíte na nějaký čas vrátit do své země a pracovat nebo studovat tam. Tedy stát ji podpoří a ona to oplatí státu tím, že se vrátí zpět.

Je reálné si při studiu přivydělávat?
Myslím, že by to bylo velmi náročné. V době, kdy jsem studovala, se dala vzít ještě studentská půjčka od britské vlády, kterou až se zaměstnáním začnete splácet. Tím, že jsem měla vystudovaného už jednoho magistra jsem, si myslím, nebyla vhodná ani pro tuto půjčku. A to je podle mě druhá důležitá část na celém tom procesu, snažit se sehnat dostatek finančních zdrojů od různých neziskovek, vlády, stipendia apod.

Kdybyste chtěla pracovat v UK jako lékař bylo by to možné, když medicínu máte z Bratislavy?
Myslím že ano, a to zatím bez jakýchkoli zkoušek. To se ale pravděpodobně bude měnit v roce 2023 vzhledem k brexitu, kdy bude UK vyžadovat od všech Evropanů srovnávací zkoušky. Jeden můj spolužák vystudoval medicínu v Palestině a Oxford si dělal pro to, aby měl diplom z UK a byl tak více atraktivní pro zaměstnavatele. Když to povím takto přímo, pokud máte titul z Oxfordu, tak to zvyšuje hodnotu na pracovním trhu. Po dobu studia magisterského programu tak ještě dělal srovnávací zkoušky, aby potom mohl pracovat jako lékař v UK. Myslím, že se skládaly z teoretické a praktické části a myslím, že od roku 2023 to takto bude pro nás pro všechny.

PŘÍNOSY STUDIA NA OXFORDU

Co Vám studium na Oxfordě dalo? A co Vám naopak vzalo?
Byla to nejhodnotnější zkušenost za celý můj školsko-pracovní život. Byl to nabitý rok s velmi malým prostorem na vydýchnutí si mezi semestry. Další věc, do které jsem tam pronikla, tedy netvrdím, že to umím, bylo akademické psaní. Od prvního momentu, co jsme tam přišli, jsme museli psát eseje, které měly takovou review formu, tedy takový přehledový článek. V posledním semestru jsme pak pracovali na samostatném vědeckém projektu, jehož součástí byly experimenty, práce v laboratoři a závěrečná práce, což je tedy něco, na co se minimálně na Slovensku po dobu medicíny neklade důraz. Rozumím tomu, že během 6ti let medicíny a i po ní se toho musíte naučit mnoho, ale velmi často se pak očekává, že po medicíně nastoupíte na Ph.D. a víte, co máte dělat. A já teď alespoň trochu cítím, že se v tom částečně orientuji díky zkušenosti z Oxfordu. Byla jsem tam nucena napsat několik přehledových článků v průběhu roku, čímž jsem se naučila, jak číst jiné články, jak citovat jiné články, jak vytahovat informace. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsem se tam naučila, byla, jak správně používat informace, aby to nebylo plagiátorství, abych informace vytáhla z jiného článku a adekvátně je zpracovala a dobře odcitovala. Naučila jsem se tedy, jak je použít a navázat na ně s vlastní myšlenkou. Ze začátku jsem byla taková hozená do vody, ale jak článků přibývalo, tak se to lepšilo a lepšilo. A další zkušeností byly pohovory v rámci projektů pro závěrečnou práci. To bylo pro mě velmi přínosné, protože si člověk prošel takovým simulovaným pracovním pohovorem. Velkým přínosem bylo i samotné psaní diplomové práce. My jsme tedy na medicíně psali diplomovou práci, ale způsob, jakým je její psaní pojaté na Oxfordu, mi dalo hodně. Studium mi ale dalo hlavně „transferable skills“, dovednosti, které se naučíte ve škole a dokážete je použít v povolání. Ty jsem získávala, ať už při vytváření akademického postru, jeho prezentaci, opakovaném přednášení před svojí třídou nebo při ústních zkouškách, které probíhaly formou rozhovoru o mojí eseji. Každý semestr jsem napsala jednu nebo dvě eseje a na konci semestru ji se mnou komise rozebírala. Mám pocit, že ten rok byl nabitý opravdovými životními zkušenostmi. Určitě bych chtěla povzbudit všechny, kteří nad tím uvažují. Není to lehké, ale určitě to na konci toho všeho stojí za to.

Bylo všechno užitečné? Byly třeba některé aktivity zbytečné? Nebylo to někdy takové psaní pro psaní?
Ne, opravdu jsem neměla pocit, že by něco bylo zbytečné. Je ale pravda, že někteří moji spolužáci, kteří před tím studovali v UK, USA nebo Kanadě nebo před tím pracovali třeba pro NASA nebo MIT, hodnotili některá zadání, jako věci, se kterými se už potkali, ovládají je a nepotřebovali by se jim už věnovat. Takže věřím, že to také záleží na tom předchozím backgroundu. Ale já jsem tam nabrala velmi mnoho zkušeností nejenom pro svoje nynější Ph.D. studium, ale i pro svoji případnou budoucí vědeckou práci.

Přineslo Vám něco studium na Oxfordu do klinické praxe?
Určitě jiný pohled nato, jak by měla vypadat práce, pracovní podmínky, jak může vypadat stres z různých deadlinů a tím tak trochu i stres v klinické práci. Toto bude možná takové filozofické, ale kromě toho, co dá taková zkušenost člověku profesně, tak mu dá velmi hodně životně. Já jsem sice před tím byla na stážích v Dánsku, Portugalsku, Německu, strávila jsem nějaké měsíce v zahraniční, kam jsem přišla do nového prostředí. Tohle byla ale taková první velká zodpovědnost, kdy si sbalíte věci, přestěhujete se do cizí země, kde si musíte otevřít bankovní účet, musíte si zařídit zdravotní pojištění, ubytování, každý měsíc platit nájem. Máte tam povinnosti, když neuděláte zkoušky, tak vás vyhodí ze školy, která stoji hodně peněz. Strašně hodně mě to naučilo tím, že se člověk odstěhuje ze svého komfortního prostředí do úplně nového a musí si vytvořit nové zázemí. Naučilo mě to i velmi mnoho o sobě i o tom, co od života očekávám.

Vím, že to asi ze své pozice těžko odhadnete, ale myslíte, že Vám studium na Oxfordu pomohlo k přijetí do nové práce?
Myslím si, že objektivně ano, přece jenom není to úplně běžná věc, že někdo dostuduje medicínu a jde ještě studovat další studium. 99% lidí dostuduje medicínu a jde hned do zaměstnání pracovat na své atestaci. Myslím, že už v tom jsem byla jiný kandidát v porovnání s ostatními. A samozřejmě pro lidi je vždy zajímavé, že je to Oxford, protože je to vysoko hodnocená univerzita, kterou všichni znají, což určitě dává také výhodu.

Byla zkušenost z Oxfordu tím rozhodujícím momentem, díky kterému jste se rozhodla pro Ph.D. nebo obecně vědeckou cestu v medicíně?
Na Ph.D. bych určitě šla i bez zkušenosti z Oxfordu. To byl můj plán už před tím, že bych chtěla pracovat ve fakultní nemocnici a spojit předatestační přípravu s Ph.D. To jsem o sobě vždy věděla, že bych se chtěla podílet i na této kreativní části medicíny, kdy můžete něco zkoumat, něco objevovat, o něčem psát. Ale zpětně, když se podívám, jsem ráda, že za sebou Oxford mám. Myslím, že bych byla úplně jiný Ph.D. student, kdybych Oxford neabsolvovala.

STANFORD

A jak jste se dostala na Stanford?
Po vystudování medicíny jsem šla rok studovat na Oxford, pak jsem pracovala rok na pediatrii ve fakultní nemocnici na Slovensku a potom jsem nastoupila do Motola jako lékař, ale zároveň jsem nastoupila do programu MD-PhD na Karlově univerzitě. Dělám si tedy atestaci, ale zároveň studuji Ph.D. program, který v Motole funguje tak, že část roku trávíte na klinice a část roku asi 2 nebo 3 měsíce v laboratoři. Krátce po nástupu jsem začala pracovat v laboratoři, abych rozběhla projekt a po dobu těch třech měsíců jsem si řekla, že to je ideální doba na zajištění si nějaké stáže, která je i v rámci Ph.D. povinná. Věděla jsem, že zahraniční stáž je určitě něco, co budu stoprocentně chtít, protože zahraniční zkušenosti dávají člověku mnoho. Začala jsem hledat pracoviště, která se věnují podobným tématům jako můj projekt, který se zaměřuje na oblast dětské pneumologie. Udělala jsem si seznam a začala pracoviště oslovovat a Stanford byl první na seznamu. Napsala jsem mail vedoucímu respirační skupiny poslala mu svůj životopis, popsala, čemu se věnuji, že i oni se něčemu podobnému věnují a že bych tam velmi ráda přišla na stáž. On poté odepsal, že budou velmi rádi a pozval mě k nim do týmu.

Jaký přínos pro Vás měla právě tato stáž oproti jiným?
Tým, u kterého jsem pracovala se roky věnuje výzkumu cystické fibrózy a primární ciliární dyskinéze. Část týmu jsou doktoři a velká část výzkumníci, kteří to dělají jako full-time výzkum. Výkonnost toho týmu, tedy výsledky, kterých dosahují a rychlost jakou publikují, je velmi vysoká. Věděla jsem, že to bude velmi přínosné, když se budu pohybovat v takovémto vědeckém prostředí oproti třeba své práci v Praze, kde se primárně věnuji klinice důležité k atestaci. Také je přínosné vidět práci lidí, kteří se věnuje podobnému tématu jako já, vidět jaké mají techniky, protokol, jak postupují, řeší problémy, které se objeví apod. Se svým školitelem z USA se pravidelně potkáváme na online laboratorních schůzkách. Zpracovávali jsme teď výsledky ze setu experimentů, který jsme vymysleli. Výsledky budeme v září prezentovat na kongrese European Respiratory Society v Barceloně a chystáme publikaci. 

Vím, že Oxford bylo magisterské studium na jeden rok a Stanford stáž na 3 měsíce, ale dokázala byste říci, co Vám bylo bližší?
Nedokážu to takto úplně porovnat, protože v UK jsem studovala a v USA se nejednalo o studium. Pokud můžu ale porovnat laboratorní práci, tak ta byla v něčem velmi podobná. Je to asi i o štěstí na lidi, ale oba týmy byly velmi milé a podporující. Hlavně na Oxfordu, jsem byla člověk s minimální zkušeností s výzkumem. Byla jsem jen student magisterského programu, ale na mém názoru záleželo, vždy se na můj názor zeptali. Byli jsme všichni rovnocenní navzdory tomu, že tým obsahoval profesory, asistenty i studenty. Velmi podobnou situaci jsem zažila i v USA, kdy tým pracuje jako celek a není tam nějaká silná hierarchie. To je pro mě společná, velmi pozitivní zkušenost. Potom to bylo také štěstí na lidi, jak školitelka na Oxfordu, tak školitel na Stanfordu jsou velmi milí lidé, kteří mi dávali najevo, že jsou rádi, že mě v týmu mají.

A je tato zkušenost z Česka nebo ze Slovenska jiná?
Vnímala jsem ten kontrast spíše ve srovnání sama se sebou ještě v pozici medika na škole, kdy jsem někdy jako medik byla opatrná zapojit se do diskuze, protože jsem cítila, že jako medik nemám dostatek vědomostí a zkušeností se k tématu vyjadřovat. V zahraničí je to více uvolněné, je daný menší důraz na postavení profesor versus student. V UK i v USA se mi zdá, že je diskuze méně formální.

BUDOUCNOST

Po všech zkušenostech i těch ze současné práce, chcete se dál věnovat klinice i vědě nebo se zaměřit jen na vědu?
To zatím nevím, ale asi bych chtěla, aby věda tvořila spíše dominantní část mé práce. Nerada bych se úplně vzdala kliniky, protože mě ta práce baví a vidím v ní smysl, ale dominantně bych se chtěla věnovat výzkumu a vědě. Umím si i představit, že se na čas nechám zaměstnat někde na univerzitě jako vědecký pracovník a pak se po roce nebo po dvou vrátím ke klinické medicíně. Teď jsem právě v procesu, kdy intenzivně uvažuji nad různými možnostmi.