Doktor Rodion Schwarz se narodil na Ukrajině, studoval medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, absolvoval odborné stáže v Turecku a ve Švédsku a jistý čas byl vedoucím lékařem projektů v Keni a v Burundi v Africe. Je praktický lékař pro dospělé, ale narozdíl od mnoha jiných kolegů, se věnuje celostní medicíně a skvělému, málo vídanému, propojení západní a východní medicíny.
Na úvod se zeptám na tvé začátky – Turecko, Švédsko, Afrika – extrémně odlišné krajiny a nejspíše nesrovnatelný systém zdravotní péče a vzdělávání. Co nejpodstatnějšího Ti tyto krajiny a zkušenosti v nich daly?
Afrika – to je téma na další článek. Turecko mi dalo přátelství – byly to prostě mladší ročníky – takže nešlo ani tak o vědomosti, ale spíše o navázání nových přátelství a o zlepšení jazykových dovednosti, protože tam byli studenti z celého světa. Ve Švédsku jsem dělal státnici z chirurgie, takže to mi zajisté dalo odborné znalosti a naučilo mě přístupu k pacientovi. Takové to, když si lékař přijde před operací popovídat s pacientem, vysvětlí mu celý postup a všechno. Švédové mají neuvěřitelnou mentalitu jako lidi, jako národ. Tam teprve vidíš, jak jsou čistí a jejich vztahy nefalšované. Získat si přátelství Švéda je celkem těžké, ale když jej získáš, tak tě podrží i ve zlém. V Čechách třeba to není samozřejmost. Zde si najdeš v jedné hospodě hned pět kámošů, ale když se něco děje, tak tě nikdo nezná. Švédsko bylo skvělé i v přístupu k sobě samému. Švédové žijou velice zdravě, mají všude fitness, sauny a stimulují studenty, aby chodili cvičit, aby běhali, pořád pořádají nějaké pikniky a hry venku na čerstvém vzduchu. Co si budeme říkat, my jsme jako studenti takové možnosti neměli. Maximálně tak nějaký spolek mediků někdy něco zorganizoval a jinak nic.
Další věc – bylo pro mě absolutně šokující, jak se chovali k medikům profesoři. Třeba takový profesor Bengt Jepsen – doteď si ho pamatuji – ten hned při prvním setkání řekl: “Hele, říkejte mi Bengte, neříkejte mi profesore, budeme si tykat” – a já jsem se otočil na zeď za mnou a celá zeď jeho kanceláře samé diplomy… Oxford, Cambridge… Jednoduše lékař, kapacita. Ten, když vešel na chirurgický sál, všichni před ním měli respekt. A on si na nic nehrál, on měl tu přirozenou autoritu. On nepotřeboval dělat tu umělou autoritu skrze ponižování jiných. A to byl pro mě velký šok, když jsem se vrátil sem (do Česka) a najednou jsem šel na gynekologii na kolečko před státnicí a najednou jsem narazil… že zde to byli opět všechno ti “super profesoři”, pro které jsme byli neviditelní a nebyla tam žádná kolegialita, žádný zájem o to nás učit. Jenom jsme odstáli tu hodinu někde u topení, než se nás ujal někdo další.
Pamatuji si, že největší tzv. ice-break toho Švédska bylo, když jsme byli na urgentu a tam byl švédský student třetího ročníku medicíny (podotýkám, my v té době byli šesťáci – zbývala mi jen státnice z gynekologie a byl jsem hotový lékař) – a ten třeťák člověče tak dokonale uměl vyšetřovat od hlavy k patě, udělat perfektní dif. dg., vyhodnotit krevní testy a tak dále. Pak přišla starší lékařka a ta jenom řekla, co se ještě doplní a jinak všechno bylo bez chybičky. A my jsme jenom čuměli, my jsme to vůbec neuměli. Takže lidičky, cestujte, běžte se podívat za hranice, jak se to dělá i jinde.
Je něco v těchto krajinách, co by podle Tebe přispělo, pomohlo českému zdravotnictví?
Tyto otisky zkušeností v našem mozku jsou ohromně důležité, protože jakmile vidíš, jak se to dělá tam, tam, nebo tam, tak intuitivně si vezmeš ze všeho to nejlepší, a když se vrátíš zpět, tak budeš mít tendenci to integrovat do své práce. A když pak půjdeš do soukromého sektoru, tak tam vytvoříš takový svůj maličký ekosystém. A když těch hezkých maličkých ekosystému bude více a více, tak se postupně změní i celý velký ekosystém.
Já mám pocit, že nevnímání člověka, a tedy i pacienta jako celku, je velkým problémem v dnešní moderní medicíně, kde se pacient téměř donekonečna pohybuje mezi lékaři různé specializace – každý řeší “to své” a téměř nikdo na něj již nehledí jako na celek. Rodione, zkus prosím stručně popsat (nejen) mladým kolegům, proč je vnímání pacienta a jeho léčba z pohledu celostní medicíny tak důležité?
Je to zcela zásadní, jinak to ani nejde, když toho pacienta nevnímám jako celek. Musíte si jako lékař zachovat takovou tu dětskou zvědavost, se kterou jste na tu medicínu šli. Musíte mít empatii a chuť pochopit do detailu, co je špatně. Bez toho celkového pohledu na toho člověka to pak nelze dělat dobře. A ten lékař pak vyhoří – ne ani tak z toho systému, ale zejména z toho, že se mu ti pacienti budou neustále vracet a bude se opakovaně setkávat s případy, se kterými nehne, protože nebyl naučen vyřešit kořen problému.
Někteří pacienti, a dokonce kolegové neberou vážně Tvoji snahu o propojení západní a východní medicíny a považuji Tě za jakéhosi alternativního lékaře. Proč si myslíš, že to tak je, a co bys jim odkázal?
Pokud někdo nemá povědomí a znalosti o východní medicíně, těžko mu něco vysvětlovat. To je stejné, jako kdybyste letěli někam na Madeiru a vešli byste do kokpitu a poučovali pilota, jak má letět a přistát na jednom z nejnebezpečnějších letišť světa. Jaký je argument, abych nepoužíval tradiční čínskou medicínu spolu s moderní západní? Jedna je založená na asi 180-ti letech studií a EBM (evidence-based medicine). Ale jsou případy, ve kterých nefunguje. A právě zde je prostor pro léčení, které je s lidstvem téměř od začátku – bylinky, dieta, akupunktura… Když někdo říká, že je to blbost a nefunguje to, měl by se zejména zamyslet sám nad sebou.
Mladým lékařům radím, aby zkoumali příčiny nemocí, nejen jejich popisky a projevy, a jak je tlumit. Je potřeba pochopit, proč ta nemoc vznikla a vyřešit její kořen. Žádná nemoc nepřichází jenom tak, všechno spolu souvisí. Většina dnešních nemocí je tzv. civilizačních a souvisí zejména s naším lifestyle.
Stejně tak můžeme tvrdit, že je obrovské množství lékařů – odborníků, kteří nevěří v léčebně-preventivní efekt infuzní vitamínové terapie a mají za to, že je to jen jakýsi marketingový tah a způsob, jak si “udělat drahou moč”… Co bys k tomu řekl?
V nemocnicích na odděleních se infuzní léčba různého druhu používá neustále. To, že někdo není hospitalizován, ještě neznamená, že nemá žádné potíže a nemůže být vyčerpaný a že by nějakou infuzi nepotřeboval. Vitamínové infuze obecně – to nejsou jenom vitamíny, jsou to třeba i silné antioxidanty, jako je glutathion či další látky. Tyto působí silně antioxidačně, antionkologicky a imunomodulačně. Před týdnem na mě něco lezlo, měl jsem horečky, necítil jsem se dobře. Udělal jsem si odvar z čínských bylin a dal jsem si infuzi ImunitaPlus a za tři hodiny mi nic nebylo. Sám jsem tomu nemohl uvěřit, jak silný antioxidační a protizánětlivý účinek ten glutathion společně s vitamínem C má.
V infuzích je budoucnost. V USA se do infuzí dávají mnohem vyšší dávky vitamínu C i glutathionu, dávají se i další látky ovlivňující energetický metabolismus nebo také tzv. telomerázy – což jsou enzymy schopné oddálit senescenci buněk a mají tedy vliv na stárnutí – mají anti-aging efekt. Je to budoucnost, k nám se to ale dostane nejdříve tak za 10 let. Navíc, spousta lékařů se na vitamínové infuze tváří, že “ne”, ale přitom “na tajňáka” si sami ty infuze podávají, podávají je kamarádům, rodině, známým. Takže tak.
U infuzí ještě chvíli zůstaneme. Říká se, že špatné časy produkují silné lidi a silné lidi produkují skvělé nápady. Dovolím si říct, že sis v průběhu epidemie COVID-u a následných post-covidových syndromů vybudoval vlastní značku. A i díky vlastním nepříjemným zkušenostem jsi byl schopen lépe pochopit a následně vymyslet účinnou strategii a fungující “koktejl” vitamínů, minerálů, stopových prvků a dalších látek právě na postcovidový syndrom. Přibliž nám tento příběh dnes již úspěšné značky “Infuze Pomáhá”.
Ano, tento koncept infuzí, tento brand jsem vymyslel v průběhu epidemie COVID a za vlastních zkušeností s tímto onemocněním a s postcovidovým syndromem. Jednotlivá složení infuzí jsem konzultoval s dalšími odborníky, ale koncept je můj. Nicméně, já si to know-how nechci nechat jenom pro sebe, připravujeme franchising.
V “době covidové” sis získal hodně sympatií i díky tomu, že ses nebál mluvit také o nežádoucích účincích očkování proti tomuto onemocnění a že toto očkování není samospásné. Nebyl jsi díky některým výrokům také nějakou formou persekuován?
Samozřejmě, že jsem byl. Ihned. Ihned, jak jsem to řekl v televizi, jsem dostal tzv. “ban” a další půl roku nebo rok jsem nebyl nikam pozván. Až po tom roce mě opět oslovili, ale s podmínkou, že se nebudeme bavit o COVID-u nebo o očkování či o konopí a tak. Je to tvrdý. Jsou média, kde vám hned na začátku řeknou, co smíte a nesmíte říkat. Ale naštěstí také jsou média, kde můžete říkat, co chcete, co si opravdu myslíte, například radio Prostor.
Přejdeme teď k otevření tvé vlastní kliniky SCHWARZ CLINIC. Proč ses rozhodl pro vlastní kliniku? Co tě k tomu “nakoplo”?
Vedla mě k tomu jednak nezbytnost situace… detaily nebudu říkat, ale stalo se, že jsem musel odejít z původních prostorů. A za další ve mně dozrála vize, kterou jsem měl delší dobu. Říká se, že když máš skutečnou vizi, tak celý vesmír ti pomůže ji uskutečnit. Měl jsem vizi, že pod jednou střechou bude sedět lékař, terapeut čínské medicíny, fyzioterapeut, nutriční terapeut – jednoduše, aby to bylo komplexní. Chtěl jsem i těmto nelékařským odborníkům poskytnout základnu pro jejich skvělou práci. Když se sejde tým skvělých lidí a každý v tom svém oboru ví, co dělá, tak se dějou zázraky. Navzájem se učíme, rosteme. Je to společné dílo celého týmu. Věřím, že jednou, až tady nebudu, tak bude SCHWARZ CLINIC pokračovat v tomto odkazu úspěšně dál.
Jaké jsou organizační a právní předpoklady, které musí lékař splnit, aby si mohl otevřít vlastní soukromou kliniku?
No, v první řadě musíte mít diplom lékaře (smích). Musíte být atestovaný lékař. Dále je to o tom, co požaduje město nebo kraj. Po splnění dalších náležitostí obdržíte oprávnění k poskytování zdravotních služeb. S tím pak můžete otevřít vlastní ambulanci nebo přímo kliniku.
Co bys řekl o osobnostních předpokladech? Jaké vlastnosti musí lékař mít, aby byl schopen vést takovou soukromou kliniku?
Kdybych to měl říct obecně, zkušenosti, praxe a věk jsou velice důležité. Musíte dosáhnout nějaký stupeň přirozeného respektu a autority. Kdybych si ve 30-ti letech otevřel vlastní kliniku, pochybuji, že by to fungovalo. Ta autorita není z toho, že mám peníze a jsem šéf… ale je z toho, že jsem “bedna”. Že to všechno opravdu umím, mám to nastudované, vím, jak se chovat v konkrétní situaci – a lidi pracující s vámi pak mají pocit bezpečí a důvěry, že když něco neví, tak zavolají a doktor Schwarz řekne, co a jak správně udělat. Takže zkušenosti, trpělivost, empatie, pochopení pro chyby ostatních – hlavně smíření se s faktem, že nikdo není bezchybný a stoprocentně perfektní.
Setkal ses, třeba ze strany kolegů nebo známých a přátel s nějakou žárlivostí, negativními emoci vzhledem ke Tvému úspěchu?
Samozřejmě, že ano. V Čechách se úspěch neodpouští. A čím více je člověk vidět a nebojí se žít svůj životní sen, tak tím více lidí irituje. A tím teď nemyslím pacienty nebo veřejnost, ale právě ty kamarády, kolegy lékaře a známé. Musím smutně říct, že se mi ten seznam přátel hodně protřídil. Také se mi stalo, že mě blízcí přátelé podvedli a okradli. To mi otevřelo oči, že opravdu v dnešní době nějaké podání ruky nebo slovo nic neznamená.
Mimo jiné, ve SCHWARZ CLINIC podporujete i léčbu léčebným konopím. V České republice všeobecný praktický lékař sice nemůže předepisovat přípravky s obsahem konopí vázané na lékařský předpis, může ale pracovat s tzv. doplňky stravy s obsahem CBD a THC do určitého procenta. Proč tak málo praktických lékařů s tímto pracuje?
Oni to totiž neznají. To se na medicíně neučí, bohužel ani v postgraduálu. Maximálně se toho dotknou anesteziologové a neurologové. Je o tom velice nízké povědomí. Někteří se toho bojí, jsou hodně konzervativní nebo nemají zájem si to nastudovat a pracovat s tím.
Jaké jsou největší výhody provozování vlastní soukromé kliniky?
Výhodou je zajisté určitá forma svobody v rozhodování a ve vedení své práce. A svoboda vlastní filozofie. Samozřejmě, finančně je na tom člověk lépe, než když pracuje jako zaměstnanec.
A co nevýhody nebo nepříjemnosti spojené s provozováním vlastní soukromé kliniky?
Nevýhodou je obrovská zodpovědnost, stres, určitá forma připoutanosti. Člověk se nemůže jen tak sbalit, dát výpověď a jet někam na půl roku cestovat nebo nedělat nic. Ale pokud se to dobře nastaví, tak spíše převládají ty výhody.
Je něco, co bys na závěr chtěl říct mladým lékařům?
Já bych jim chtěl poradit to samé, co bych poradil sám sobě v šesťáku nebo na začátku své kariéry. Co nejdříve přestat se bát. Nebát se jít za svým cílem, nebát se cestovat, poznávat jiné způsoby léčby v zahraničí. Přestat se bát a jít žít svůj příběh lékaře a přitom nezapomínat žít. A poslední – nenechat si srát na hlavu.
Děkuji za rozhovor, MUDr. Rodion Schwarz
MUDr. Silvia Maryn
