Prezentační dovednosti se vám jako všechno, o čem pro vás píšu, neztratí. Ať jste medik, absolvent, lékař nebo kdokoliv jiný. Prezentace totiž není jen ta s PowerPointem a laserovým ukazovátkem v ruce. To je i každá zkouška, přijímací pohovor, proslov na svatbě, přípitek k životnímu jubileu nebo budoucí přesvědčování šéfa, aby vás pustil na stáž.
Prezentace je nějaká ukázka, předvedení. Ano, někdy je to ukázka vašeho výzkumu a jeho výsledků ve zmiňovaném programu, ale vždycky je to ukázka vašich schopností a dovedností, komunikace a orientace v prostředí. Proto se nebudu a nechci zaměřovat na technické parametry, jak udělat v nějakém grafickém programu slušnou prezentaci. Chci vám ukázat, jak by měla vypadat vaše příprava před každou prezentací sebe sama, ať už je nebo není PowerPoint součástí.
Vaše příprava záleží na cíli vaší prezentace. Jinou přípravu budete volit před zkouškou, jinou před přípitkem na svatbě a jinou při SVOČ soutěži.
Získejte si informace o události, která vás čeká. Pokud je to zkouška, zjistěte si, jak bude probíhat, jaké má části a kolik prostoru dostanete? Bude se odpovídat na otázky nebo se bude diskutovat globálně? Je dobré vědět i něco o zkoušejících, jaká jsou jejich top témata? Pokud se někdo celoživotně zabývá HPV, pak věřte, že se hovor stočí zázrakem k tomuto tématu. V jiném případě si zjistěte, komu vlastně znalosti prezentujete, koho chcete pro svoji věc získat. Kdo sedí v porotě soutěže, kdo rozhoduje o stipendiu, kdo má hlavní slovo.
Už víte, od koho chcete něco získat a teď si řekněte, co chcete získat. Ano, v případě zkoušky je to jednoduché. Někdy ale chcete získat zápal pro váš projekt, investory, nové tváře, spolupracovníky, sympatizanty, odpůrce, nebo chcete získat stáž, stipendium nebo cokoliv jiného. Musíte vědět, co chcete získat. Byť by to měl být „jen“ zájem publika.
Víte, od koho a co a teď jak. Ano, teď přichází na řadu oficiální prezentace, kterou byste si dopředu měli nacvičit a změřit délku projevu. Ale zapojíte i svoji empatii a emoční inteligenci. Což znamená třeba udělat pauzu tam, kde vycítíte, že by se zkoušející na něco rád zeptal. Nezapomenete na dostatečný a adekvátní hlasový projev vzhledem k situaci.
A součástí přípravy je taky práce s vlastní trémou, práce s hlasem, se stresem, který veřejná prezentace způsobí. Vaše první zkouška se určitě nedá porovnat v projevu s některou třeba ve čtvrtém ročníku. Ne nadarmo se říká, že trénink dělá mistra.
Zlepšujte v sobě schopnosti prezentačních dovedností. Pracujte na přirozeném chování i pod tlakem a stresem, udržujte oční kontakt s publikem a snažte se vytvořit vzájemný vztah, dialog. Připravte si argumenty, podpoříte je nadšením a rychlou orientací ve vzniklé situaci. Vždycky se snaže zapojit svoji emoční inteligenci, úroveň empatie, která vás bude držet v mezích přípustnosti.
Pracujte na své slovní zásobě a vyjadřovacích schopnostech, a to i v podmínkách stresujících a pod tlakem. Snažte se volit jazyk blízký posluchačům. Navodíte tak pocit, že patříte mezi ně, že jste na jedné vlně.
Snažte se vyvarovat příliš rychlého mluvení, nesmyslné intonace a náhražkových slov. Mluvte spisovně s minimem nářečí. Na sprostá slova a vulgarismy ani nemyslete. Udržujte logickou linii prezentace, postupujte k cíli a nemanipulujte v tu chvíli nervózně s náhodnými předměty ležícími na stole.
A jak se v tom všem neztratit? Trénujte. Každý malý dialog je taková prezentace, každá odebraná anamnéza, všechno je malým tréninkem vašich prezentačních dovedností.
