Co je to screening? Odpověď zná jen 55 % dospělých Čechů

Tento text vyšel jako součást 17. vydání Po medině newsletteru. Chcete dostávat pravidelný středeční briefing o budoucnosti českého zdravotnictví? Přihlaste se k odběru. 

Jen 55 % dospělých Čechů ví, co je to screening. A ve věkové skupině 18–29 let je to dokonce jen třetina. 

Vyplývá to z průzkumu Všeobecné zdravotní pojišťovny na vzorku 1 000 respondentů. 27 % lidí se mylně domnívá, že screening znamená komplexní vyšetření celého těla, a 6 % ho považuje za nadstandardní službu, kterou si musí sami zaplatit. 

Diskuze na téma prevence se v Česku pomalu rozdmýchává, rozšiřují se preventivní programy, ve hře je rozšíření kompetencí sester a lékárníků. Samotná dostupnost vyšetření ale nestačí. Pacient musí vědět, že se ho screening týká, rozumět jeho významu a vědět, jak ho absolvovat. 

Prevence přitom není úkolem jediné odbornosti. Významnou roli v ní hrají nejen lékaři, ale také sestry a další zdravotníci, kteří s pacienty přicházejí do kontaktu. A právě komunikace může rozhodnout o tom, zda pacient doporučení skutečně využije. Není to jen soft skill, ale zásadní nástroj, který může zlepšovat výsledky péče. O tom ostatně mluví i Daniel Hodulík z Centra Dohody v Po medině podcastu.  

Důležitý je přitom i pohled samotných pacientů. Co potřebují vědět, aby se v prevenci dokázali zorientovat? A co jim pomáhá rozhodnout se pro konkrétní vyšetření nebo očkování? Národní asociace pacientských organizací (NAPO) se věnuje právě tomu, jak pacientům srozumitelně předávat informace o prevenci, například prostřednictvím informačních materiálů o očkování pro diabetiky a onkologické pacienty.

Co ale potřebují zdravotníci k tomu, aby se důraz na prevenci stal standardní součástí každodenní praxe – bez ohledu na odbornost? A co jim v tom dnes nejvíce pomáhá, případně brání?

Podle MUDr. Martina Paličky problém začíná už při vzdělávání mediků. „Kolikrát si během studia opravdu vyzkoušíme vyšetřit prsa či prostatu? A umíme kuřákovi nabídnout něco konkrétnějšího než ‚měl byste přestat‘?,” zamýšlí se ve svém komentáři. 

Zeptali jsme se taky budoucích lídrů zdravotnictví: účastnic a účastníků Po medině inkubátoru – tedy lidí, kteří chtějí jednou měnit české zdravotnictví na systémové úrovni. Odpovídají lékaři a lékařky různých odborností i zdravotní sestra. Jejich pohledy ukazují, že prevence začíná dávno před samotným vyšetřením. Čtěte níže 👇

 

Bc. Tereza Vojtěchová, zdravotní sestra

Prevence se daří v tandemu lékař–sestra, nikoli v boji o kompetence. Sestra v ní zajišťuje značnou část péče: screenuje anamnézu a rizikové faktory, měří krevní tlak, odebírá krev na glykemii a lipidy, kontroluje váhu a obvod pasu, očkuje, edukuje o životosprávě, kouření a alkoholu, motivuje, zve na preventivní prohlídky a screeningy a pacienty dlouhodobě sleduje. Lékař zůstává garantem kvality a odchylky od normy patří k jeho konzultaci. Inspirací je britský NHS Health Check, kde prohlídku zdravých 40–74letých běžně provádí sestra; dle Cochrane (2018) sestersky vedená péče dává stejné či lepší výsledky.

 

MUDr. Tomáš Václavík, onkologie

Pro efektivní prevenci potřebuje lékař kompletní sjednocená zdravotní data a anamnestické údaje o pacientovi. Dále jsou důležité jednoznačné, přehledné a snadno dostupné preventivní postupy, které by měly být ve zjednodušené formě dostupné i pacientům. Neméně zásadní je dostatek času vyhrazeného přímo na prevenci v rámci vyšetření.

 

 

MUDr. Lucie Pravdová, VPL

 

Na prvním místě je vyladěný postup a spolupracující personál. Velká část prevence stojí na NLZP, jinak lékaři nezbude čas na pacienta. Proškolené sestřičky mohou u vhodných pacientů zajistit osvětu o zdravém životním stylu, stravě, diabetické dietě, očkování a pohybu. Složitější případy patří k lékaři, který tak získá více prostoru na samotnou prevenci. Sestry také pacienty aktivně upozorňují na nárok na prohlídku, domlouvají odběry a zajišťují TOKS tak, aby měl lékař při prevenci k dispozici výsledky. Administrativu a přípravu vyšetření je třeba co nejvíce automatizovat.

 

MUDr. Natálie Grošup Friedová, PhD., genetika

Zásadní roli v prevenci hraje čas. Omezme administrativní zátěž a více edukujme. Motivujme veřejnost cestou médií, oficiálních aplikací (vzdělávacích, připomínajících termíny preventivních kontrol) a zvacích SMS. Odměňujme pacienty za absolvování prevence (plně ji hraďme ze zdravotního pojištění). Bonifikujme ze strany pojišťoven lékaře všech odborností. Prevence je investicí nás všech do zdraví.

 

 

 

MUDr. Jakub Jačisko, PhD., rehabilitace a fyzikální medicína

Podle mého názoru je klíčová především motivace lékaře. Většina lékařů si význam prevence uvědomuje, ale v každodenní praxi často ustupuje jiným povinnostem. Aby se prevence stala standardní součástí péče, musí být lékaři motivováni nejen profesně, ale také organizačně a ekonomicky. Prevence by neměla být další povinností navíc, ale přirozenou a smysluplnou součástí lékařské praxe.

 

 

 

MUDr. Jiří Kříž, ARO

Lékař většinou moc dobře ví, co a k čemu je prevence. Potřebujeme hlavně poučeného a motivovaného pacienta. Pacienti nechtějí investovat čas (hlavně v pracovní době), aby navštěvovali lékaře, když jim přece nic není. Pokud pacienti na prevenci nedbají, léčba onemocnění je stojí úplně stejné peníze, jako by předtím k lékaři chodili pravidelně.

 

 

 

MUDR. Kamil Rohlena, interna

Myslím si, že v oblasti prevence je důležité, aby měl lékař k dispozici někoho, například speciálně vyškolenou sekretářku či asistentku, kdo by se této agendě systematicky věnoval. Tato asistentka by mohla pacientům předávat edukační materiály, aktivně je edukovat a rozesílat jim informační e-maily či SMS.

 

 

 

 

MUDr. Bc. Štěpán Kubeček, VPL

K tomu, aby prevence fungovala, je nutná souhra několika okolností. Základem je aktivní zvaní pacientů a přehledné schéma populačních screeningů, díky kterému lékař i sestra vědí, kterému pacientovi jaká vyšetření provádět. Důležitá je také edukace lékaře i sestry – personál musí rozumět důvodům, metodám i výsledkům screeningu, jinak chybí nefinanční motivace. V neposlední řadě je potřeba převést maximum administrativy a manuálních či přístrojových vyšetření na NLZP, aby lékař mohl konzultovat hotové výsledky.

 

 

 

RNDr. Beáta Blažková, klinická embryologie 

Ako embryológ stojím na konci reťazca. K ženám sa často dostávam až vtedy, keď už riešia problémy s plodnosťou, a vidím dôsledky toho, že prevencia prišla neskoro. Informovanosť o reprodukčnom starnutí a možnosti zmrazenia vajíčok v mladšom veku sa síce zlepšuje, no stále chýba osveta o genetickom vyšetrení prenášačstva dedičných ochorení pred plánovaním rodiny. Potrebujeme aktívnejšie zapojiť gynekológov do včasnej edukácie žien a motivovať zdravotné poisťovne, aby podporovali preventívne konzultácie a genetické vyšetrenia a zvážili aj príspevky na zmrazenie vajíčok. V čase klesajúcej pôrodnosti je dôležité poskytovať ženám tieto informácie včas, aby sa mohli informovane rozhodovať a zachovať si čo najviac možností pre budúcnosť.

 

 

MUDr. Tomáš Maruškin, interna

Základom sú informovaní klienti – u mladších prostredníctvom aplikácií poisťovní, u starších opakovanou osvetou vo verejnom priestore a pozornosťou politikou. Ministerstvo musí jasne stanoviť pravidlá skríningov, poisťovne nastaviť jednotné úhrady a motivovať poistencov k účasti. Lekári a ambulancie by mali mať možnosť zapojiť sa do systému ako skríningové pracoviská, s podporou administratívneho personálu a primeraným časovým i finančným ohodnotením. V prvom rade je však potrebné dostať informácie k doposiaľ zdravým ľuďom, ktorí bežne nechodia k lekárovi, a zdôrazňovať bezplatnosť, jednoduchosť a prínos včasnej diagnostiky pre predĺženie zdravého života.