Zánět dásní může zničit mozek. Doslova.

Tento text vyšel původně v newsletteru Dr. Lasso, který každý týden přináší novinky ze světa medicíny, inspirativní rozhovory a přehled nejzajímavějších výzkumů. Přihlásit se můžete na www.drlasso.com.

Orální zdraví je v medicíně často přehlížené. Vnímáme ho jako oddělenou doménu, kterou řešíme spíše z estetických nebo akutních důvodů. Jenže nový výzkum ukazuje, že by péče o dásně mohla hrát zásadní roli i v prevenci poškození mozku. Studie provedená na více než tisícovce seniorů prokázala, že lidé s parodontitidou mají významně vyšší objem tzv. hyperintenzit bílé hmoty. Tyto změny souvisejí se zhoršenou pamětí, myšlením, koordinací a rovnováhou. Jinými slovy – čím horší je stav dásní, tím víc mozek ztrácí spojení mezi svými oblastmi.

Výzkumu se zúčastnilo 1 143 osob s průměrným věkem 77 let. Všichni účastníci byli na začátku kognitivně zdraví – žádná demence, žádné zjevné neurologické poruchy. Každý z nich podstoupil dvě klíčová vyšetření: MRI mozku a stomatologickou prohlídku. Ta se zaměřila na tzv. klinickou hloubku kapsy, což je ukazatel, který hodnotí ztrátu připojení dásně k zubu. Pokud měla osoba alespoň 30 % zubů s tímto poškozením o velikosti 3 mm a více, byla zařazena mezi osoby s parodontitidou. Tento stav splňovalo 800 účastníků, zbylých 343 byli bez známek onemocnění dásní.

Magnetická rezonance hodnotila objem tzv. hyperintenzit bílé hmoty – tedy oblastí v mozku, které se na snímcích jeví jasněji a jsou spojovány s poškozením nervové tkáně. Jako rizikový se v této studii považoval objem vyšší než 21,36 cm³, což odpovídalo horní třetině hodnot v celém souboru. Lidé s parodontitidou byli výrazně častěji právě v této rizikové skupině. A co je důležité: když vědci upravili výsledky o další rizikové faktory, jako je věk, pohlaví, krevní tlak, cukrovka nebo kouření, zůstala spojitost mezi parodontitidou a poškozením bílé hmoty nadále silná. Parodontitida zvyšovala pravděpodobnost výskytu těchto změn o 56 %.

Hyperintenzity bílé hmoty samy o sobě nejsou diagnózou, ale spíše varovným příznakem. Jsou známkou zhoršené komunikace mezi oblastmi mozku a často předcházejí klinickým projevům, jako je demence nebo motorické poruchy. Zajímavé je, že v této studii nebyla parodontitida spojena s jinými typy mozkových poškození – například mikrokrvácením nebo lakunárními infarkty. To naznačuje, že nejde o klasické cévní komplikace, ale o specifické strukturální změny bílé hmoty.

Ačkoli studie neprokazuje přímou příčinu, nabízí silný argument pro to, abychom se na orální zdraví začali dívat úplně jinak. Zánět dásní nemusí zůstat omezen jen na ústní dutinu. Může být spouštěčem systémového zánětu, který časem ovlivňuje i mozek. Jinými slovy – preventivní péče o zuby a dásně by neměla být jen otázkou estetiky nebo prevence kazu. Může být důležitou součástí strategie proti neurodegenerativním onemocněním. Možná je čas, aby se zubaři stali nedílnou součástí multidisciplinárního týmu, který se stará nejen o úsměv pacienta, ale i o jeho kognitivní zdraví.

Zdroj: https://www.sciencedaily.com/releases/2025/10/251029100147.htm