POPÁLENINOVÁ MEDICÍNA – rozhovor s MUDr. Erikem Eliášem

Doktor Erik Eliáš je zástupce přednosty Kliniky popálenin a rekonstrukční chirurgie AGEL Hospital Košice – Šaca. Je také národním delegátem Evropské popáleninové společnosti pro Slovenskou republiku. V tomto rozhovoru nám řekne něco více o své práci. 

Kam jsi se jako čerstvý absolvent vydal? Bylo to přímo na tvé současné pracoviště?

Ano, po ukončení studia jsem nastoupil přímo na Kliniku popálenin a rekonstrukční chirurgie v Košicích – Šaci.

Nebyl to pro tebe jako pro absolventa zpočátku šok? Pokud ano, co tě přimělo zůstat a vytrvat?

Nebyl to až takový šok. Myslím, že jako každý absolvent, jsem si musel zvyknout na změnu studia v práci. Každopádně chvíli trvalo, než jsem si začal více věřit. Musel jsem se naučit i spoustu nových teoretických věcí, protože popáleninové medicíně se na naší fakultě moc prostoru nedostává.

Čemu všemu se věnujete? (stručně)

Zabýváme se především termickými poraněními různých příčin a kožními defekty, ať už traumatického, či netraumatického původu, které vyžadují naše specifické postupy, jež dokáží zacelit i rozsáhlá poranění. Kromě chirurgické léčby, klademe velký důraz i na léčbu neoperační, protože správné vedení konzervativní terapie (převazy a kompenzace chronických onemocnění) může tělu pomoci lépe se vypořádat s ranami.

Co je na tvém oboru nejtěžší?

Náročné je vedení komplexní léčby pacientů, správné načasování chirurgické léčby. Někdy stačí počkat pár dní a hojení se rozběhne, jindy ale zbytečné čekání pacientovi škodí a rány se bez operace nezahojí. Stejně tak stabilní pacient dnes, nemusí být zítra, a naopak. I zprvu povzbudivý příznivý vývoj nás někdy může nepříjemně překvapit úmrtím pacienta i přesto, že jsme mu věnovali značné úsilí.

Co tě naopak na tvé práci nejvíce těší, uspokojuje?

Léčíme popálené pacienty od samého počátku, kdy jsou ještě v kritickém stavu, vedeme jejich chirurgickou léčbu, převazy až do úplného zhojení a později provádíme i rekonstrukční zákroky následků – kontraktur jizvy. Na léčbě se podílí celý popáleninový tým a často trvá několik měsíců. Výsledky naší práce tak vidíme v reálném čase. Kromě léčby popálenin se standardně zabýváme také chirurgickou léčbou kožních nádorů, chronických ran, dekubitů, rekonstrukcí prsu, částí chirurgie ruky, estetickou chirurgií a úrazovými defekty. Nezaměřujeme se tedy výhradně na popáleniny.

Jak vypadá specializační vzdělávání ve tvém oboru (konkrétně na Slovensku)?

Já jsem držitelem certifikátu v oboru plastická chirurgie. Na popáleninách však mohou pracovat i všeobecní chirurgové, úrazoví chirurgové nebo anesteziologové. Specializační studium jsem absolvoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Trvalo 6 let, během nichž jsem absolvoval stáže v naší nemocnici i mimo ni. Plus téměř 2 měsíce jsem strávil i v České republice na nepovinných stážích.

Popáleniny jsou z hlediska úrazů velmi specifické. Pokus se mladým absolventům stručně vysvětlit proč – co je důležité, čím se liší od jiných úrazů, apod.?

Jedná se o plošná poranění. Popáleniny velkého rozsahu způsobují popáleninový šok. Je důležité umět ho stabilizovat. Při nesprávném managementu a ošetření mohou povrchové popáleniny progredovat v hluboké popáleniny a pacient, který by potřeboval pouze převazy, musí být operován, protože jinak by se mu rány nehojily. Takové plošné rány jsou v době hojení náchylné k infekcím, které také mohou způsobit další prohloubení rány. Samotná operační technika, tangenciální nekrektomie s kožním štěpem, není sama o sobě příliš náročná, ale se zvětšující se popálenou plochou rostou i nároky na perioperační management. Dochází k vyšším krevním ztrátám, riziku dekompenzace pacienta, je nutnost operovat rychle a přesně, aby kožní štěp mohl přilnout k vitální spodině rány, a perioperační komplikace to mohou znemožnit. To již vyžaduje velké zkušenosti chirurga i celého ošetřujícího personálu.

Máš nějaké nezapomenutelné případy, které ti utkvěly v paměti?  

Asi každý z mých kolegů si nejvíce pamatuje své první pacienty s rozsáhlejšími popáleninami a náročnou léčbou. Platí to i pro mně. Kromě toho jsou nezapomenutelné i některé kuriózní příčiny úrazů. Například – měli jsme pacienta, který si chtěl pojistit sebevraždu oběšením tím, že se zároveň i podpálil. Provaz se však propálil a pacient se pak dostal k nám s rozsáhlými popáleninami. Byl v kritickém stavu a mnozí mu nedávali naději na uzdravení. Nakonec ale přežil a odešel domů.

Je nějaká vlastnost, kterou musí mít lékaři a lékařky, kteří se chtějí věnovat tomuto oboru?

Zájem o obor, houževnatost a vytrvalost. Stává se, že k nám kolegové přicházejí s vidinou atestace z plastické chirurgie, aby mohli dělat estetickou chirurgii… A samotné popáleniny je příliš nezajímají – i když pro nás je to na prvním místě.

Jen ze zvědavosti – jaký je poměr mužů a žen na vašem pracovišti?

Máme 10 lékařů a 7 lékařek, z nichž 3 jsou aktuálně na mateřské dovolené.

Tvé pracoviště je na špičkové úrovni – alespoň co se týče Slovenska. Řekni nám o vašich silných stránkách – je něco, co děláte jinak a co jiné kliniky stejného zaměření nedělají?

Některá popáleninová oddělení ve světě se zaměřují výhradně na léčbu popálenin. U nás vnímám jako pozitivní, že máme širší zaměření. Jsme součástí několika výzkumných projektů zaměřených na léčbu jizev, využití biomateriálů při hojení ran, autologní kmenové buňky při kritické ischemii dolních končetin. Já se jako národní delegát Evropské popáleninové společnosti účastním i Projektu připravenosti na hromadné popáleninové neštěstí ve spolupráci s Evropskou unií.

Proč je podle tebe o tvůj obor menší zájem než o jiné chirurgické obory?

Možná proto, že popáleninám se lékařské fakulty věnují jen okrajově. Vnímám také omezenou kapacitu našeho oboru, protože na Slovensku jsou pouze 2 oddělení našeho typu a incidence, zejména rozsáhlých popálenin, má spíše klesající tendenci. 

Děkuji za rozhovor, MUDr. Erik Eliáš

MUDr. Silvia Maryn