Tento nešvar poslední doby nezná (bohužel) konce. Neustále narůstající administrativou nejsou zatíženi pouze mladí lékaři. Se získáním atestace se situace příliš nemění. Nadměrného papírování si začínají všímat i samotní pacienti, kteří by uvítali, kdyby lékaře viděli za celý den více než několik minut při ranních vizitách.
Hlavním důvodem stále narůstajícího objemu administrativy je snaha o bezpečné poskytování zdravotnických služeb. Ke každému vyšetření či výkonu jsou v dnešní době potřeba informované souhlasy pacienta, což v praxi znamená vytištění nejen samotného dokumentu k podpisu, ale též dokumentu s informacemi o daném vyšetření pro pacienta. Často však pacient během hospitalizace v nemocnici podstupuje hned několik vyšetření, každý den se píše a tiskne ke každému pacientovi nový dekurz, medikační list, připravuje se prozatímní a finální závěrečná zpráva, která se navíc tiskne hned několikrát pro založení dokumentů do pacientovy karty, kopie pro praktika, kopie pro jiného specialistu atp. Ani se nezmiňujeme o žádankách, konziliích – všechno má svůj papír.
Ne, zdravotnictví opravdu není prostředí, kde by se šetřilo papírem. Práci lékařům a sestrám příliš neulehčuje ani elektronické vedení zdravotnické dokumentace, které množství vytištěných dokumentů neredujekuje. Představte si, ani ve 21. století nemáme v českém zdravotnictví počítačové systémy, které by byly propojeny navzájem mezi nemocnicemi. V praxi to znamená, že pokud přijde pacient z jiné nemocnice, a v lepším případě má s sebou ambulantní zprávy, musí lékař stejně vše přepsat „ručně“ do počítače. Ano, máte správný dojem, že práce lékaře se často rovná práci sekretářky. Propojení nemocničních systémů a redukce nezbytné administrativy by práci našich lékařů dramaticky zefektivnilo a omezilo by se již tak žalostné plýtvání lidskými i jinými zdroji. My lékaři bychom rádi trávili více času s pacienty a vedli s nimi i jiné rozhovory než ty, které se týkají jejich současného onemocnění. To ovšem nebývá pro výše zmíněné důvody realizovatelné. Všichni přitom víme, že pacientovi má být kromě somatických potíží léčena také duše.
Již v roce 2016 založila česká lékařská komora „Výbor pro bezpečnost pacientů“, jejímž cílem je hlavně omezit zbytečnou byrokracii, kterou přináší akreditační komise. ČLK poukazuje na to, že nadmíra papírování nevedla ke zlepšení bezpečnosti péče a za sebe dodávám, že čas strávený s nadměrnou administrativou nevede k větším medicínským zkušenostem. Lékař pak za svou praxi vidí bohužel méně pacientů. Nevím, jakým způsobem se ČLK dařilo/daří s tímto problémem nakládat, z pohledu mladého lékaře ovšem příliš změn nevidím.
Chci být optimistkou a věřit, že naše budoucnost se nebude týkat dalšího nárůstu papírování, které je přinejmenším vyčerpávající. Kromě tak žádoucí centralizace zdravotnického systému by k usnadnění práce lékařů mohly přispět i další vychytávky, které fungují v jiných nemocnicích v zahraničí. Jde například o diktafony, které přepisují mluvené slovo do zdravotnického systému nebo o vyškolené dokumentaristky, které mají pojízdný PC, se kterým se pohybují po pokojích pacientů při vizitách a mluvené slovo lékaře rovnou zapisují. Vítanou novinkou v tuzemském prostředí, i když prozatím zavedenou do praxe pouze v Nemocnici AGEL Český Těšín, je používání tabletů přímo u pacientova lůžka. Zdravotníkům tento Integrovaný Nemocniční Informační Systém (IKIS) práci ulehčuje a taktéž umožňuje on-line sdílení informací s ostatními zdravotnickými institucemi.
Doufejme tedy, že konkrétní změny uvidíme již brzy. Budeme rádi za Vaše názory/podněty ke změnám v diskusi.
MUDr. Bára Zapletalová
IG: pediatrie_pro_vsechny
LINKEDIN: Bára Zapletalová
