Mladý praktik Jakub Vysocký: „Primární prevence je nejdůležitější část mojí práce.“

23.02.2021

MUDr. Jakub Vysocký pochází z historicky prvního ročníku mediků na Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Chtěl se stát traumatologem, ale po promoci se nakonec vydal cestou všeobecného praktického lékaře. Co považuje na své práci za nejdůležitější? Jak se člověk s lékařským vzděláním dostane k investicím a správě nemovitostí a co jsou Kola pro Afriku? To vše se dozvíte v dalším rozhovoru z rubriky O kapitolu napřed.

Ahoj Kubo, ještě jednou díky za tvoji ochotu udělat se mnou tento rozhovor. Prosím představ se čtenářům trochu více.

Děkuji za pozvání. Jmenuji se Kuba Vysocký a studoval jsem Lékařskou fakultu v Ostravě od roku 2010. Během studia jsem se aktivně zapojoval do dění na fakultě, která byla čerstvě založená. Byl jsem v úplně prvním ročníku, který tady nastupoval. Studium bylo na začátku trochu divoké, protože se nevědělo, co všechno se po nás bude nebo nebude chtít. Na fakultě nebyli starší medici, kteří by nám poskytovali materiály a informace. V tomhle to bylo trošku náročnější. Tím spíš, když se člověk věnoval jiným aktivitám. Začátek tedy nebyl úplně jednoduchý, ale nikdy bych své rozhodnutí neměnil, nikdy bych se nerozhodl pro jinou fakultu, protože ty příležitosti, které mi Ostrava nabídla, byly a jsou jedinečné.

Během studia jsem se věnoval hodně studentským aktivitám. Ať už to byla místní pobočka IFMSA CZ, kde jsem patřil k zakládajícím členům a snažili jsme se rozjíždět různé aktivity a nastavovat to tak, aby ta organizace mohla fungovat. Dále jsem působil v akademickém senátu fakulty, což byla obrovská zkušenost, která zbourala moje iluze a představy o tom, jak celý systém a prostředí funguje.

V určité fázi jsem se rozhodl odstoupit z IFMSA a více se tomu nevěnovat. Přešel jsem ze studentské části spíše do té absolventské a začal jsem pomáhat na fakultě. Už během studia jsem založil facebook lékařské fakulty, který dodnes spravuji. Také se podílím na vznikajícím portálu absolventů.

Děkuji za vyčerpávající úvod. Možná bych se ještě trošku pozastavil u toho, že pocházíš z úplně prvního ročníku mediků Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Byli jste, řekněme, průkopníci. Jaké to bylo? Očekávala se od vás zpětná vazba?

Musím říct, že ty úplné začátky byly fajn. Přineslo nám to sblížení s vyučujícími, kteří sami často nevěděli, co mají čekat a byli vůči nám velmi otevření a vstřícní. Vlastně jsme na základě zpětné vazby společně stanovovali to, co se po nás bude chtít. Nebylo to samozřejmě tak, že by nám někdo řekl otázky, ale všichni byli otevření a zajímali se o naše názory. Tvořili jsme to společně, takže ta zpětná vazba tam určitě probíhala.

Je také potřeba si uvědomit, že jsme nezačínali úplně od nuly. Před vznikem lékařské fakulty už téměř dvacet let úspěšně fungovala fakulta zdravotnických studií. Většina vyučujících naše předměty vyučovala na nelékařských oborech, takže nebyl problém je poté začít vyučovat i pro lékařské obory. Samozřejmě jsme měli některé nové předměty a nové vybavení, takže vyučující se zároveň učili s námi. Rád na to vzpomínám.

Z tvého povídání mám pocit, že svého rozhodnutí rozhodně nelituješ...

To rozhodně ne, právě naopak! Kde můžu, snažím se Ostravu propagovat. Je mi líto situace, ve které se lékařská fakulta aktuálně ocitla, ale jinak jsem rád, že jsem tam mohl studovat.

Jakou cestu podle tebe lékařská fakulta za těch prvních 10 let ušla a kam by se měla podle tebe dál ubírat?

Je mi líto toho, co se v posledních letech dělo, protože je to alma mater. Lékařská fakulta a lidé, které jsem během studia poznal, mě poměrně zásadně ovlivnili. Cítím smutek z toho, že se celou situaci nepodařilo podchytit včas. Nyní můžeme hledat viníky, kteří jsou za to zodpovědní, ale to by nebylo řešení. Během mého studia se kvalita výuky zlepšovala. Celá výuka i praktické stáže začínaly nabírat automatismus a nyní se přetrhla kontinuita celého procesu. což do určité míry fakultu zdiskreditovalo. Vneslo to nejistotu do řad studentů, rodičů, vyučujících i lékařů, jelikož se nyní neví, co bude dál. Je to velká škoda a následujících 10 let by se mělo věnovat tomu, aby ostravská lékařská fakulta měla bezpečně akreditovaný obor všeobecné lékařství. Úkolem vedení by nyní mělo být získat akreditaci a následně celý systém stabilizovat, abychom se v budoucnu nemuseli opět bát ztráty akreditace.

Ty už jsi na začátku naznačil, že jsi nebyl "obyčejný student", ale že ses věnoval řadě věcí během studia. Například jsi de facto zakládal ostravskou pobočku IFMSA CZ...

Organizaci IFMSA CZ jsem věnoval asi 4 roky života. Začalo to tím, že jsem v prvním ročníku vešel do učebny, kde probíhala schůzka pro zájemce o studentské organizace. Samozřejmě alfou omegou studia na medicíně je pořádně se učit. Vždycky mi ale přišlo fajn věnovat se i jiným věcem. Nikdy mě nebavila například organizace plesů, ale vnímal jsem potenciál v akcích typu Světový den zdraví, Světový den boje proti AIDS, Světový den boje proti diabetu a v mnoha dalších dnech zasvěcených chorobám, respektive jejich prevenci. Věnoval jsem se organizování podobných akcí, protože jsem věřil a věřím, že to má smysl a velký efekt. To byl prvotní impuls pro vstup do IFMSA. V Ostravě se nám povedlo vytvořit zázemí pro tuto studentskou organizaci, zajistit financování a hlavně se nám podařilo nadchnout lidi. Přes 50% spolužáků se nějak zapojila, takže jsme se setkávali i mimo školu na různých akcích, přednáškách nebo v rámci projektů.

Poté jsem měl možnost posunout se dál do národního vedení v rámci IFMSA a stát se více-prezidentem pro vnitřní vztahy. Nejdříve jsem měl strach, abych tuto funkci zvládl skloubit se studiem. Vytvářel jsem strukturu dokumentů a udělal jsem poměrně radikální změny stanov v rámci celé IFMSA. Byla to velká výzva a spousta práce navíc, ale rád na to vzpomínám.

Byl jsi také na stáži, která tě výrazně ovlivnila v profesním životě...

Podstoupil jsem měsíční stáž v nemocnici v Kodani, kde se mi natolik zalíbilo, že jsem si přes program Erasmus vyjednal prodloužení výjezdu na celý rok. A to i přes to, že do Dánska nejezdí moc studentů z ČR, Slovenska, Polska nebo jiných východnějších zemí. Ten zmíněný rok mi dal neskutečné zkušenosti. Hlavně jsem změnil svůj pohled na zdravotnictví a obecně na celý systém. Paradoxně jsem zjistil, že v Česku nechci naplno nastoupit do nemocničního systému. Obdivuji lidi, kteří denně pracují v nemocnici, ale já nejsem typ člověka, který by tam vydržel.

Pomalu se dostáváme k tomu, čemu se nyní věnuješ, tedy všeobecné praktické lékařství. Jaká cesta k tvému rozhodnutí vedla a co nakonec rozhodlo?

Cesta byla poměrně zajímavá. Původně jsem se chtěl věnovat traumatologii. Již od druhého ročníku jsem stážoval ve fakultní nemocnici a věděl jsem, co práce na takovém oddělení obnáší. Také proto jsem vyjel do Dánska, kde je jedno ze dvou pracovišť, která jsou jako "level one trauma center" certifikované americkou chirurgickou společností. Druhé pracoviště je na americké vojenské základně Ramstein v Německu. Během stáže jsem si uvědomil, že jestli se chci věnovat práci v nemocnici, tak pouze v zahraničí. Ne v Česku.

Proč?

Člověk totiž v dnešní době vyžaduje od života trochu více, než pouze trávit čas v práci. Život traumatologů a chirurgů v Česku je hodně o přesčasech, práci navíc a o trávení většiny času v nemocnici.

Mám představu rodinného života a toho že se budu ubírat směrem, který mě bude neustále rozvíjet. K mému rozhodnutí mi výrazně pomohla stáž v 6. ročníku u praktického lékaře Honzy Zámostného. To, jakým způsobem pracuje, mě natolik zaujalo, že jsem si uvědomil, že tohle by možná byla ta správná cesta pro mě. Souvisí s tím i moje potřeba mít v práci určitou míru svobody, což mi práce všeobecného praktického lékaře umožňuje.

Člověk si může sám zvolit ordinační hodiny, kdy se bude věnovat jakým pacientům a navíc je schopen to skloubit i s jinými aktivitami. Nedělám jenom praktika, ale vedu i firmu, která vyžaduje můj čas. Částečný úvazek tedy mám v ordinaci a částečný ve firmě.

Zní to fakt dobře. Jaká jsou další specifika tvého oboru?

Všeobecné praktické lékařství je vstupní bránou pro všechny pacienty. Každý zná svého praktika a hodně lidí si to spojuje s filmem Básnící, kde lidé nosí lékařům například vajíčka. Ono to tak už dávno není. Praktické lékařství je neuvěřitelně dynamický obor, který nabízí nespočet možností. Praktik řídí komplexně to, kudy se pacient ve zdravotním systému ubírá a celou cestou ho provází. Řeší, jaké má pacient brát léky, kam jít na vyšetření, hlídá očkování. Často zná celou rodinnou anamnézu, takže vidí trošičku dál a to je na celém oboru krásné. A navíc je tu akcentováno i něco, co mě bavilo už během studia - preventivní lékařství. Primární prevenci řadím mezi nejdůležitější části mé práce.

Při preventivních prohlídkách řešíme u pacienta krevní tlak, kompenzaci cukrovky, stravu, pohyb a spoustu dalších věcí. Dobrý praktik by měl být schopný motivovat pacienta k pozitivní změně. Nejvíc mě na tom baví to, že když to člověk dělá dobře, tak pak v praxi vidí výsledky.

Spousta lidí má práci praktického lékaře spojenou s velkou byrokratickou zátěží. Platí to v dnešní době?

Přijde mi, že těch papírů, které řeším, je hrozně málo. V ordinacích máme velmi dobrý systém, který vyřeší obrovské množství poukazů a žádanek. Vedu si pak už pouze svoji dokumentaci o pacientech. Byrokratickou zátěž vidím spíš v "neviditelné byrokracii", a to v administrativní části ordinace. Jedná se o papíry na certifikované přístroje a jejich revize, objednávky léků a spotřebního materiálu. Pokud má praktický lékař svoji ordinaci, tak navíc řeší mzdy a účetnictví, ale já jsem zaměstnanec, takže tohle řešit momentálně nemusím.

Kdybys měl vybrat tři vlastnosti praktického lékaře, jaké by to byly?

Člověk by měl být empatický - to je alfa omega. Dále by měl být pokorný k lidem různého postavení a v různých životních situacích. V žádném případě by s nimi neměl jednat povýšeně. Asi bych to nechal jenom v těch dvou vlastnostech, protože ty převažují nad vším.

Máš nějaké doporučení pro studenty medicíny?

Doporučuji všem studentům stážovat co nejvíce i ve svém volném čase a získat představu o tom, co je po škole čeká. S odstupem času se k tomu mohou vrátit a říct si, zda by tak mohli fungovat dennodenně. Znám totiž pár lidí, kteří si zvolili svou cestu během studií a nyní nejsou úplně spokojení a po dvou nebo třech letech po absolvování přemýšlejí o změně oboru, což je škoda.

Důležitým aspektem každé práce na světe je finanční ohodnocení. V nemocnicích se nejčastěji vychází z tabulek. Jak je to u praktických lékařů? Mají vlastní tabulky?

Praktiční lékaři mají smluvní mzdy. To znamená, že na čem se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodou, to platí. Samozřejmě u praktiků někdo dává trochu míň někdo trochu víc. Obecně však lékařů na trhu práce není mnoho, takže často dochází k přetahování mezi ordinacemi, a to právě formou vyššího platu.

Dá se tedy o mzdě v tomto případě vyjednávat?

Určitě se dá vyjednávat. Je to smluvní. Většinou záleží, jak velký ten konkrétní poskytovatel zdravotní péče je. Pokud se jedná o menší ordinaci tvořenou jedním nebo dvěma lékaři, tak tam budou možnosti omezené. Pokud se bavíme o vetší síti poskytovatelů, tak tam možnosti pro vyjednávání budou rozhodně větší.

Podle čeho jsi volil svého prvního zaměstnavatele?

Největší roli hrálo to, že jsme si spolu lidsky sedli. Shodou okolností to je Honza Zámostný, který mě k práci v oboru inspiroval. Dohodli jsme se na nastavení pracovních podmínek a hlavně mi vyšel hodně vstříc stran mého pracovního vytížení.

Už jsme na to několikrát během povídání narazili. Čemu se tedy věnuješ kromě práce lékaře?

Věnuji se ziskovým i neziskovým aktivitám. Z těch neziskových jsou to Kola pro Afriku, kde je moje role dnes spíše už jen ideologická a poradní, protože jsem ve správní radě organizace. Je to krásná práce v Gambii v Africe, kam z České republiky dovážíme kola, která předtím opravujeme a dáváme je dětem, aby mohly jezdit do školy.

Z těch ziskových je to firma, kterou tak trochu považuju za své dítě. Samozřejmě to není jenom moje dítě, protože jsme čtyři společníci. Věnujeme se správě a investicím do nemovitostí a v tuhle chvíli firmu vedu. Nyní zažíváme zároveň dobré i náročné časy, protože na jedné straně ceny nemovitostí rostou, ale na druhé straně se jedná o nejistou dobu. Musíme intenzivně komunikovat s investory. Naše firma spravuje v Ostravě přes 600 bytů, do kterých sháníme nájemníky a komplexně řešíme jejich správu a údržbu tak, aby investoři nemuseli nic řešit. V podstatě si od nás jenom koupí nemovitost a my se jim potom o ni staráme. Hodnota námi spravovaných bytů se brzy dostane přes miliardu, takže cítím velkou míru zodpovědnosti.

Jak se člověk s medicínským vzděláním dostane k investicím?

Dostal jsem se k tomu právě přes Kola pro Afriku, ke kterým jsem se zase dostal díky neziskové organizaci IFMSA CZ. Neziskový sektor se samozřejmě s podnikáním prolíná, takže nejdříve mě přizvali do Kol pro Afriku a poté i do investiční firmy. Důvěřovali mi a viděli, že mám vhled do některých věcí, a proto mi nabídli možnost vést tady firmu a stát se jejím společníkem. Nabídnutí příležitosti jsem využil a jsem tak šťastný.

Toto je už několikátý rozhovor, kde se zajímavé příběhy protínají právě se studentskou neziskovou organizací IFMSA CZ. Musím říct, že je krásné sledovat, jak inspirativní osobnosti procházejí touto organizací. Čemu se věnuješ ve volném čase Kubo? Zbývá ti nějaký vůbec?

Volného času mí zbývá poměrně dost. Je to o tom, jak si to člověk nastaví. Svůj volný čas věnuju nejbližším lidem okolo sebe, rodině, sportu, občas si zajdu na ryby a taky se snažím někdy relaxovat. Je to důležité. Mou hlavní prioritou je nyní ale rodina.

Poslední otázkou našeho povídání bych ti rád dal možnost studentům cokoliv vzkázat nebo doporučit. A klidně to můžeš rozdělit do dvou částí. V první části obecně, pro všechny studenty medicíny a ve druhé části tvým nástupcům a bývalým spolužákům v Ostravě.

Tak obecně bych studentům medicíny chtěl říct, aby přistupovali ke studiu s větším nadhledem. Aby se nebrali moc vážně. Všichni jsme lidé a neměli bychom se nad nikoho povyšovat. Měli bychom si v medicíně vážit všech profesí stejně. Je potřeba být pokorný vůči pacientům. Všichni děláme a budeme dělat chyby, proto bychom měli mít v sobě pokoru a umět si svou chybu přiznat a ponaučit se z toho. Moje doporučení je užívat si více studia a nebýt jenom zavřený u knížek, ale věnovat se i jiným věcem a žít ten život, který přinese člověku rozhled a možnosti.

Pro ostravské studenty bych měl jenom jedno doporučení. A to, ať jsou v klidu a nejsou nervózní. Aby nevěřili všemu, co jim někdo řekne nebo se někde napíše a aby si informace ověřovali. Jinak ať se snaží šířit dobré jméno fakulty, protože to je velmi důležité. Ještě bych chtěl podtrhnout to, aby ve chvíli, kdy si převezmou papír potvrzující to, že jsou například doktoři, tak aby na fakultu nezapomněli a snažili se jí pomáhat, protože to potřebuje a bude to potřebovat ještě dlouhé roky.

Moc děkuji za tvůj čas Kubo.

Pm.


Líbil se vám článek?

Napište nám svůj názor nebo sdílejte se svými přáteli.

Čtěte také

Opět si dovolím na úvod slova klasika: "Pětistovka má stejnou hodnotu, ale ty věci jsou pořád nějak dražší..." Ať už jsou vaše vyšší cíle jakékoli, do práce chodíme (alespoň většina) kvůli penězům. Vzpomínám na výrok jednoho lékaře: "Jó, náš pan přednosta, neustále chodí zadumaný a skleslý, ale jednou měsíčně se mu spolehlivě zvedne nálada."Pokud...

Při jarní vlně pandemie COVID-19 vyvstávala řada dotazů, jak vlastně bude nemoc COVID-19 u zaměstnanců posuzována. Co když je jim nařízena karanténa z důvodu rizikového kontaktu na pracovišti? Je to jiné, když mají nebo nemají klinické příznaky onemocnění? Ohledně uvedeného tématu panovala nejasnost a řada otázek.

Důležitým tématem, které nepochybně patří do naší příručky mladého lékaře, jsou rezidenční místa, jejichž problematika byla v minulosti často diskutována, kritizována a několikrát změněna. Domníváme se, že každý starší medik nebo mladý lékař by měl mít povědomí o tom, co vlastně rezidenční místo je, k čemu a komu je určeno, zda je výhodné ho získat...

Není potřeba zdůrazňovat, že zdravotnická dokumentace (dále také "ZD") je jeden z nejdůležitějších nástrojů používaných ve zdravotnictví, který je nezbytný pro řádné poskytování zdravotních služeb. Jako taková požívá značné právní ochrany a nakládání s ní je striktně regulováno právními, ale i interními předpisy poskytovatelů zdravotních služeb. V...

V rámci portálu Po medině Vám budeme postupně přinášet rozhovory s mladými lékaři různých specializací. Cílem této rubriky s názvem "O kapitolu napřed" není nic jiného, než nabídnout studentům všeobecného lékařství náhled do období po poslední státnici. Věříme, že vás rozhovory svou strukturou obohatí i pobaví. Prvním respondentem je absolvent 3....

Z deníčku personalisty..."Víte, my si uvědomujeme, že potřebujete, abychom sloužili, ale my máme také vlastní životy a nechceme trávit v nemocnici 6 nocí v měsíci, nechceme tento systém nadále podporovat, a proto nebudeme sloužit více, než nám umožňuje zákoník práce.", říkají lékaři. Plně jim rozumím, také nám situace ve zdravotnictví nevyhovuje a...

Kmen, odborný dozor a dohled, rezidenční místo, logbook nebo vzdělávací program. Jednomu aby z toho nešla hlava kolem. Dovolím si začít citátem klasika: "Starostí lékaře je i to, aby pacient po vyšetření, když se oblékne, měl na sobě vše, co svlékl." Specializační vzdělávání je proces profesního růstu lékaře vedoucí k získání specializované...

Specializační vzdělávání se ukončuje atestační zkouškou před oborovou atestační komisí na základě žádosti uchazeče o vykonání atestační zkoušky (přihláška k atestační zkoušce). Přihlášku lze podat elektronickou formou v aplikaci EZP (evidence zdravotnických pracovníků) na této adrese. Přihlášku je nutné vyplnit a odeslat nejpozději 60 dnů před...

V minulém týdnu jsme pro vás vyzpovídali Jozefa Šelenga, mladého kardiologa z Ostravy. Celý rozhovor byl velmi inspirativní, ale zároveň velmi obsáhlý. Nyní přinášíme druhou část o tom, jak v jeho očích vypadá běžný pracovní den.

Lékaři jsou povinni předepisovat léčivé přípravky formou eReceptu od 1. ledna 2018. Tuto povinnost zavádí novela zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. V tomto článku stručně shrneme podstatné informace o eReceptu a výjimečné případy, kdy lze předepsat léčiva v listinné podobě.

Taky to znáte? Po maturitě zdánlivě nekonečné studium medicíny uplynulo jako voda a vy stojíte na hraně posledního, šestého ročníku. Během následujícího roku musí člověk zvládnout nejen státnice, ale také dozrát v zodpovědného, empatického a svědomitého jedince, nosícího titul MUDr. před jménem. Jaké jsou ale další aspekty přechodu z lékařské...

Složitá otázka, kterou si alespoň jednou v životě položil snad každý medik. Začít kariéru ve velké fakultní nemocnici, nebo naopak v menší nemocnici okresního typu? A existuje vlastně ideální univerzální cesta, jak kariéru správně začít? Už způsob položení poslední otázky je vlastně odpovědí - neexistuje. Správných cest existuje několik a každému...

Úspěšné zvládnutí ústního pohovoru nebo konkurzu je často nezbytnou podmínkou k získání pracovního místa na vysněném pracovišti. Pravdou sice je, že vzhledem k personální situaci v českém zdravotnictví si absolventi lékařských fakult mohou často vybírat z více pracovních nabídek. Na druhé straně ale existují pracoviště, kde se na jedno místo může...

Část mediků (nebo obecně studentů) v posledním ročníku studia si možná pomyslí: "to napíšu hned" nebo "stejně to dnes nikdo nečte". Ani jedno není pravda. Ačkoliv se příprava kvalitního CV může zdát jako jednoduchý nebo časově nenáročný úkol, opak je pravdou. Napsat opravdu dobře připravený a promyšlený životopis nějakou dobu trvá. Na druhé straně...

Poslední ročník studia je pravděpodobně tím nejhorším a zároveň nejlepším, co vás během medicíny čeká. Čtyři nebo pět náročných státních zkoušek ze základních medicínských oborů je bezesporu strašákem a náročným zakončením vysokoškolského studia. V následujícím článku se pokusíme přiblížit vám úskalí šesťáku a samotných státních zkoušek. Zároveň...

Jedním z hlavních cílů našeho portálu je poskytovat konečným uživatelům maximum užitečných a aktuálních informací. Abychom toho mohli dosáhnout, musíme vědět, které informace konkrétně studenty medicíny a lékaře při volbě oboru a pracovního místa zajímají.

Vítejte na zdravotnickém informačním a profesním portále Po medině. Jedná se o projekt studentů všeobecného lékařství, kteří se v době pandemie koronaviru zamýšleli nad svou profesní budoucností a při shánění potřebných informací zjistili, že jich na webu značná část chybí.