Komentář Mariana Rybáře: Centralizace podle dat – proč na počtu výkonů záleží?

Marian Rybář, datový analytik Ministerstva zdravotnictví ČR

Přinášíme komentář Mariana Rybáře k tématu připravované centralizace onkochirurgických operací.

Souvislost mezi počtem provedených vysoce specializovaných výkonů a výsledkem péče byla mnohokrát prokázána v zahraničních studiích, metaanalýzách i na českých datech. Centralizace se dá podle mě dobře připodobnit skládání židlí z IKEA. Když se pustím do první židle, obvykle v určité fázi zjistím, že mi zbyly dva šrouby, něco je obráceně a musím se vrátit o několik kroků zpátky(reoperace). Skládání trvá dlouho (délka anestezie). Druhá židle už dopadne o maličko lépe. U šesté začínám mít nebezpečný pocit, že jsem se stal odborníkem. Jenže pak si představím člověka, který skládá židle v IKEA na full time každý den posledních deset let. Kdybych si měl vybrat, komu svěřím tu svoji, určitě bych si nevybral sebe. A u složitých operací je ten princip podobný – jen jsou samozřejmě sázky nesrovnatelně vyšší.

Centralizovat bychom měli ale pouze tam, kde dokážeme tento přínos doložit daty. Pokud vztah mezi objemem péče a její kvalitou neexistuje, není důvod pacientovi cestu za péčí prodlužovat. Rozhodně není v plánu centralizovat například operace žlučníku nebo slepého střeva. Naopak bude nyní úkolem ministerstva a zdravotních pojišťoven prostřednictvím úhrad tyto výkony přesouvat obráceným směrem z center do necenter. Kde je centralizace, musí být racionální decentralizace.

Pro centralizaci existuje několik velmi silných a daty podpořených argumentů:

Argument 1) Nižší mortalita. U složitých onkochirurgických výkonů není rozhodující pouze technická dovednost jednoho chirurga, ale zkušenost celého pracoviště. U resekce karcinomu rekta ve 3. stadiu žije po třech letech od operace v centru 75 % pacientů, v necentru 66 %. Ve 4. stadiu je rozdíl ještě výraznější – 36 % oproti 26 %. Toto nejsou modelové odhady, ale reálná česká data.

Argument 2) Vyšší prooperovanost. Kvalita systému se neměří jen tím, jak dopadne pacient, kterého jsme operovali, ale také tím, zda se k potenciálně kurativní operaci dostane každý pacient, který z ní může profitovat. Méně zkušené pracoviště může komplikovaný případ vyhodnotit jako neoperabilní, aniž by jej předalo zkušenějšímu centru. Centralizovaný systém tuto bariéru omezuje. V Dánsku dosahuje prooperovanost u karcinomu plic přibližně 25 procent, zatímco v ČR kolem 15 procent. Nizozemská zkušenost zase ukazuje po centralizaci už v roce 2005! zvýšení prooperovanosti karcinomu pankreatu z 10,7 % na 15,3 %. Vyšší prooperovanost je proto možná překvapivě ještě důležitějším přínosem centralizace než samotná nižší mortalita.

Argument 3) Multidisciplinární týmy. O léčbě onkologického pacienta by neměl rozhodovat jeden lékař, ale tým specialistů. Společně dokážou lépe posoudit, která modalita léčby je pro pacienta v dané situaci optimální. Data prezentovaná například u operací močového měchýře, ledviny nebo prostaty ukazují výrazně vyšší podíl pacientů posouzených multidisciplinárním týmem v centrech než mimo ně.

Argument 4) Radikalita operace. U onkologické chirurgie není cílem pacienta pouze „odoperovat“. Cílem je nádor odstranit radikálně a nabídnout pacientovi šanci na dlouhodobé přežití. Česká data u resekcí rekta ukazují, že paliativní výkony představují v centrech přibližně 15 procent případů, zatímco mimo centra kolem 30 procent. Rozdíl mezi provedením výkonu a provedením správného výkonu je přitom pro pacienta zásadní.

Argument 5) Potenciálně kratší čekací lhůty. Oprávněnou obavou je, zda koncentrace výkonů do menšího počtu pracovišť nevytvoří kapacitní úzké hrdlo. U HPB center proto zavádíme průběžné sledování čekacích dob prostřednictvím online formuláře vyplňovaného jednotlivými centry. Budeme tak mít vůbec poprvé aktuální přehled o jejich kapacitě a čekacích lhůtách. Centra budou čekací doby reportovat každý týden a hranicí mají být tři týdny; pokud ji centrum nedokáže dodržet, pacient má být předán jinému centru s volnější kapacitou. Navíc současné navýšení počtu operací slinivky a jater dohromady bude po centralizaci pouhých 0,5 výkonů týdně na jedno centrum.

Nakonec si tedy položme otázku: „Jeli bychom jednou za život o hodinu déle do nemocnice, kde budeme mít větší šanci na přežití?“

https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/08/operace-vojtech-rika-dost-trofejnim-zakrokum/