jana@pomedine.cz
Je absolventkou Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2011 působí ve zdravotnictví v oblasti personální a právní, kde se věnuje zejména pracovněprávní problematice a rozvíjení komunikace směrem k zaměstnancům a odborovým organizacím. V současné době se věnuje prohlubování kvalifikace studiem zdravotnického práva na Právnické fakultně Univerzity Karlovy v programu LL.M.
Ve své praxi čerpá rovněž ze zkušeností z advokacie, kdy v roce 2017 složila advokátní zkoušku před Českou advokátní komorou. Ve své praxi poznala nemocnice společnosti AGEL, polský zdravotnický trh při vyhledávání vhodných akvizičních projektů, soukromé poskytovatele zdravotních služeb, kdy od roku 2018 vykonávala pozici Náměstka ředitele pro personální řízení ve Fakultní nemocnici v Ostravě a nyní zastává pozici Náměstka ředitele pro personální řízení v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně.
Ozve se zaklepání na dveře a do mé kanceláře vchází absolvent Lékařské fakulty a nesměle se ptá, s kým a kde může vyřešit svůj nástup do nemocnice… abych to správně chápala, právě přichází od přednosty, se kterým se domluvil, že by mohl nastoupit, ale má spoustu dotazů, na které by rád znal odpověď a neví, za kým jít. Pozvu ho dál a se zájmem sleduji, jak vytahuje blok, ve kterém má sepsány dotazy: „Musím podepsat kvalifikačku? Kvalifikačku určitě nechci – to je pro mě zásadní. Mohu parkovat v areálu? Přispíváte na bydlení, na cestu, na stravu, na penzijko? Kolik služeb musím mít? Jak je to s přesčasy – víte, já přesčasy nechci, chci mít i vlastní život. Chodí se po službách domů? Musím nastoupit na rezidenční místo? Mám jistotu, že odjedu na stáže? Máte dost atestovaných lékařů, kteří se mi budou věnovat? …“. Dotazů bylo mnoho a povídali jsme si téměř 2 hodiny.
Pochopila jsem, že mezi studenty a absolventy lékařských fakult a mezi jednotlivými poskytovateli zdravotních služeb (dále je budu souhrnně nazývat „nemocnice“) vzniká příkop, který se stále prohlubuje. Věřte mi to nebo ne, ale kvalifikační dohoda může být někdy a někde ku prospěchu, služby nejsou vždy na škodu a rezidenční místo může přinést určitou míru jistoty. Je potřeba se i o kontroverzních tématech bavit otevřeně a obnovit důvěru mezi nemocnicemi a zaměstnanci, ať již stávajícími nebo těmi, kteří se o práci ucházejí. Právě z výše uvedených důvodů jsme se se zakladateli projektu Po medině dohodli, že se budeme otevřeně vyjadřovat k tématům, která mladé lékaře zajímají. Témata pojmeme z pohledu práva jako takového, práv zaměstnanců, ale současně z pohledu možností nemocnic, které jim aktuální systém přináší.